1. 10. 2012
Pravidelní čtenáři mého blogu a moji kolegové určitě postřehli, že jsem se začal věnovat tzv. mentoringu. Ten spočívá v tom, že radím začínajícím podnikatelům s realizací jejich webových, ale i offline projektů. Zodpovídám jim jejich otázky, pomáhám jim v řešení problémů a snažím se s nimi probírat jejich vize a plány do budoucna.
Zprvu jsem to chtěl dělat hlavně ze dvou pohnutek. Jednak rád pomáhám lidem a i mně často někdo radí, a jednak jsem tím chtěl získat nové zkušenosti a přátele. Bohužel největší dosavadní zkušeností bylo, že většina nadšených lidí vůbec nic nedokáže. Překážkou jsou sami sobě a brzy s tím praští, protože v nich skončí počáteční motivace a začnou hledat výmluvy, které mají jejich konec snažení omluvit.
Měl jsem kolem šesti webmasterů, kterým jsem radil. Postupně odpadávali jeden za druhým, pak se objevil někdo další a tak to šlo stále dokola. Občas mi někdo napsal na email, Facebook nebo někam jinam, zdali bych mu nepomohl. Svolil jsem a s člověkem se spojil. Jednou se stalo, že mi na moji radu ani neodpověděl. Nicméně většina z nich byla zprvu nadšena ze svých plánů, což díky mně ještě gradovalo, protože konečně našli člověka, který jim bude pomáhat a nebude za to chtít zaplatit.
Moje konzultace probíhaly ve většině případů po Skypu či emailu. Zájem byl hlavně o moje názory na jejich plány, případně o nápady na vylepšení webu, zvýšení návštěvnosti a podobné věci, které řeší každý začátečník, jemuž web nevydělává, nikdo na něj nechodí a on neví, jakým způsobem jej nakopnout. Sám jsem řešil to samé, někdy před dvěma až třemi lety jsem se snažil získat nové návštěvníky a stále dokola se všude ptal, jak to asi tak mám udělat. Mentoring se stal také mojí inspirací pro mnoho článků.
Počáteční nadšení je skvělou motivací. Když se já nadchnu pro nějaký projekt, hodím do sebe tři kafe, pět energiťáků a jedu nonstop, dokud neudělám maximum práce, abych této skvělé motivace využil. Nejednou jsem nešel spát, když jsem spouštěl nějaký projekt a tlačil mě čas. Po nějaké chvíli totiž ono napětí povadne a moje motivace je stále menší. Od úplně super nápadu se dostáváme k dobrému nápadu, pak k nápadu a pak k tomu, že nás někdy něco napadlo a v budoucnu to určitě zrealizujeme. Bohužel tak to nefunguje, takže jakmile pocítím startovní boom, maximálně ho využiji.
Většina těch mých webmasterů má sice nadšení, ale nemá budoucnost. S mentoringem jsem začal o prázdninách, kdy nejspíš většina náctiletých ležela u vody nebo u počítače. Proto se vyrojily davy budoucích podnikatelů, kteří chtěli na internetu zbohatnout. Podnikateli se stane ale pouze minimum z nich. Někteří dokonce brali vytváření webu, který nikdy nedělali, jako dvouměsíční brigošku, což mě pobavilo nejvíce.
Jejich plány zhatila škola. Jakmile skončily prázdniny, většina z nich ztratila čas a tím i zájem něco budovat. Já se přes prázdniny úplně mistrovsky procvičil v time managementu. Povedlo se mi spustit celé portfolio služeb iParťák.cz, najít první klienty, sestavit tým o několika desítkách členů, prodat Objevit.cz a ITnávody.cz, spustit několik menších webíků, otevřít si osobní blog a další a další. K tomu jsem si dal lekce kódování a programování, začal chodit do autoškoly, předělal si celý pokoj, přečetl několik knih, užil si srandy s přáteli, se svým psem a využil krásného počasí k letním radovánkám. Jenomže jsem nespal od dvanácti do dvanácti, ale chodil ve tři ráno spát a v osm jsem zase vstával.
Je obrovská škoda, že lidé, kteří mají snahu něco vybudovat, tak rychle odpadávají. Dnes už mě mentoring skoro omrzel, ale stále mám několik skvělých kluků, kteří i při škole zvládají pracovat. Hald to chce vyplnit ten čas mezi školou a spánkem, což hodně lidí neumí. Chce si to vše naplánovat a zařídit tak, abyste dělali jen to, co vás někam posouvá. Chce to umět pracovat s časem a naučit se ho ovládat. Co je ale nejdůležitější, musíte si uvědomit, že výsledky se nedostaví ihned, ale třeba po několika týdnech, měsících…
Každý z nás při podnikání zažije euforii díky novému nápadu. Stejně tak ale zažijeme pomalé oslabování naší počáteční motivace, která může celý projekt zabít. Pak to budeme házet na školu, rodinu, přátele, přítelkyni a další a další nesmyslné výmluvy, které mi pak chodí na email a Skype, když už se mi někdo uráčí po měsíci sdělit, proč se nic neděje. Mrzí mě, že to tak dopadá, protože je to škoda. Vydržet se vyplatí. Já jsem vydržel, dlouho jsem dělal mravenčí práci, než to konečně začalo nosit nějaký užitek. A zvládnout to může každý…
1. 10. 2012
Podle mě je naopak pomalu a stabilně rostoucí podnikání lepší, než rychlokvašky, který maj pak neskutečný bordel v systému, zaměstnancích a ještě k tomu to nezvládají. Navíc jak rychle vyrostou, tak rychle zase můžou padnout.
Dost podobnou situaci jsem taky párkrát v životě zažil. V okolí jsem měl pár lidí, kteří si stěžovali že nemají peníze a že není práce a že to co dělám je fakt dobrý a jak se mám dobře. Tak jsem jim řekl, ať to zkusí taky, že jim s tím pomůžu, dám jim know how který jsem sbíral x měsíců…
Udělal jsem to několikrát, některým lidem jsem dal šanci víckrát za sebou, ale nikdy to nevyšlo. Jak ten člověk nemá ten správnej zápal pro biz, tak to prostě nejde. Pošlu jim zadání a najednou je ticho, 14 dnů se mi neozvou. To co já udělám za dopoledne oni dělají 14 dnů a nakonec mají hotovo tak 75 % z toho, co hotovo mělo být.
Když jim píšu, jak to vypadá, tak „nemají čas“ ale vidím, jak na Facebooku sdílí nejrůznější vtipný videa, různě kalí atd.
Pro nás, kdo něco děláme, je to dobře, o to míň konkurence máme. Ale fakt mě pak sere, když ti lidi přijdou a stěžujou si, jak není práce a jak je to v tom našem státě špatný..
Je to přesně tak jak říkáš! Můžu to posoudit sice jen z druhé strany, ale i tak si dovolím souhlasit. Když bych se podíval dozadu v diáři a zhodnotil dny, kde byl popsaný celý list, tak s jistotou můžu říct, že ten den byl přínosný, byl to den, kdy se člověk prokouše zase o trošku dále v té mravenčí práci. Dřív jsem hledal to kouzlo podnikání, to proč to vyvoleným funguje a ostatním ne. Přišel jsem na jednoduchou odpověď. Ty co mají úspěch se neflákají celé dny na FB a nezjišťují zrovna, co má kdo nového. Zajímají se o sebe a makají na sobě. Jinak to prostě nejde.
Souhlasím, jsou lidé co na to nemají prostě koule (a nemusí to být nutně ženy). Už jsem pár lidem takto zkoušel pomáhat a vždy mě to akorát stálo čas, lidé se na to vykašlali, ten čas co jsem do nich vložil jsem mohl využít efektivněji.
Mit vuli vydrzet je strasne cenena vlastnost. Sam vidim tu hromadu snilku kolem sebe, ale kdyz jim clovek rekne, ze je tomu treba i neco obetovat – jako cas nebo energii, tak odpovi, ze to je prece jasny. No a kdyz se do toho pusti a po tydnu je to prestane bavit, tak duvod neuspechu samozrejme nebyl na jejich strane, ale vinou „zasahu vyssi moci“.
Rikat si „mentor“ po prodani par webu je hloupe. Tohle o sobe muzou rikat lidi jako Schickelgrubel apod, ale ve spojeni s vasi osobou mi to neprijde na miste.
Vydržet. To je to, co mi dost chybí. Když mám čas, pustím se do něčeho, po čase zjistím, že na to čas nemám, chvilku to tlačím co to jde a pak to pustím. Zase na druhou stranu starat se o rodinu, dvě děti, chodit do tří směnného provozu, to dá docela zabrat. Takže, jak jistě víš, nikdy nic neslibuji a pečlivě si vybírám, do čeho půjdu. I teď pouštím projekty, na které prostě nemám. Nemyslím finančně, ale osobně. A tohle by si měl uvědomit každý. Pořádně zapřemýšlet na to co má a na co ne.
Naprostý souhlas s wannabe. Po pár řádcích mám chuť to zavřít. Fajn, prodal si své milované fórum, ale dělat ze sebe mentora? To už je trošku moc. Pane.
Pěknej článek. Je to přesně tak, jak píšeš, hodně často to záleží téměř jenom na tom, aby ten člověk vydržel a daný web dál rozvíjel. Už jsem zažil několik projektů, kdy to ten člověk vydržel dělat jen několik měsíců. Maximálně rok a pak to šlo do kytek. Osobně si myslím, že to není pro každýho a že to zvládne tak 1 člověk z 10. Ideální je, když člověk začne dělat to, co ho maximálně baví. Že by to dělal i tehdy, kdyby za to neměl ani korunu. Prostě podnikat v tom, co je zároveň koníčkem/zábavou/zálibou. Když se to dělá tak nějak srdcem, tak se podle mě úspěch dřív či později dostaví…
Tak já zase nejsem žádný stíhač a moje starty jsou pomalé. Právě díky výdrži ale nakonec dosáhnu svého, zatímco rychle startující konkurenti jsou za rok za dva v háji. Můj nejstarší a stále funkční web má 12 let. Blog dělám rekreačně, někdy jen jeden post měsíčně, ale zase pořádně – a ono to roste. S fotobankami jsem začínal před pěti lety a málokdy udělám víc jak 20 fotek měsíčně. Začátek byl zoufale pomalý, ale dnes to je prakticky pasivní příjem několika tisíc měsíčně. Není potřeba dělat rychle, radši pomalu ale pořádně a vytrvale.
JJ vydržet je základ, ono toto člověk vidí i potom jak je starší. Někdo v okolí začal podnikat a rostlo mu vše pomalu, ale dnes. Pak si člověk po letech uvědomí, že to měl taky zkusit. Často si ovšem řekne již je pozdě. Ale dle mého není nikdy pozdě. Ono ten článek můžeš aplikovat i trochu na ten tvůj mentoring, taky se snaž vydržet a u vidíš že se najdou lidé, kterým pomůžeš a budete z toho profitovat oba.