Jiří Rostecký Blog mladého podnikatele

Je to tu! Firma se i se mnou přestěhovala do Olomouce. Proč a jak to probíhalo?

7. 2. 2014

Uplynulé dny pro mne byly velmi náročné. Po několika týdnech plánování a zařizování jsem se já i s firmou přestěhoval do Olomouce. Byl to krok, který jsem musel hodně zvažovat, ale nakonec jsem se jej rozhodl učinit a napadlo mě o tom napsat tento trochu delší, ale zato maximálně autentický článek.

Stěhování mě čekalo poprvé v životě. Před pár dny jsem oslavil jednadvacet let, jež jsem prožil ve dvacetitisícovém jihočeském městě Strakonice. Tam se toho příliš neděje, a proto není divu, že jsem stále častěji brázdil republikou pendolinem či jinými vlaky a navštěvoval města jako Prahu, Ostravu, Olomouc a další. Opustit své rodné město bylo takřka zaručeným úkolem, který jsem musel do budoucna splnit. Přiznávám, nečekal jsem, že s tím tak pospíším.

Kašleme na to, nebudeme čekat

Vše začalo jak jinak než ve vlaku. Právě jsem se vracel z ostravského Barcampu, který se konal 14. prosince 2013 a na němž jsem poznal spoustu zajímavých lidí. V hlavě se mi mihotala otázka, zda by pro mě nebylo lepší, kdybych se více pohyboval mezi lidmi, díky nimž dostávám nové nápady a motivaci do další práce. Kladná odpověď přinesla další otázku, a tou bylo právě stěhování.

Když jsem za pár minut svůj nápad, který za tu dobu ze stěhování mě samotného přerostl ve vytvoření centrálních kanceláří naší firmy, prezentoval kolegovi Adamu Pýchovi, setkal jsem se samozřejmě s pozitivní reakcí. Do Olomouce jsem jezdíval stále častěji, neboť zde byly už menší kanceláře a máme zde i překvapivě mnoho kolegů a klientů. Cesta ze Strakonic do Prahy trvá necelé dvě hodiny, z Prahy do Olomouce další dvě hodiny, takže to máte vlastně půl dne i s obědem jenom ve vlaku.

Jelikož před námi byly vánoce, nebylo příhodné začít celou věc realizovat ihned. Nebyl bych to ale já, abych neudělal vše ještě těžší a chaotičtější. Bylo přesně 29. prosince, když jsem konečně prolomil čekání na moje rozhodnutí a napsal Adamovi SMS ve znění „Uz jsem se rozhodl. Kasleme na to, nebudeme cekat. Po Novem roce zaciname shanet kancelare.“. Během pár vteřin mi začal mobil vyzvánět a první, co Adam řekl, byla otázka, jak to vlastně máme s výpovědními lhůtami v kancelářích. Bylo vidět, že byl rád, a už za chvíli jsme pročítali smlouvy a hledali, jak budeme následně postupovat.

Druhý den běžel Adam vypovědět olomouckou kancelář. Já jsem stepoval před domem majitele budovy, v níž byla ta strakonická. Měli jsme jeden den do konce roku (nepočítaje Silvestr, kdy nikoho neseženete) a chtěli jsme výpověď stihnout podat ještě dnes, jelikož výpovědní lhůty začínají běžet prvního dne měsíce po měsíci, v němž byly podány. To znamená, že by nám výpovědní lhůty začaly až 1. února, což se nám nechtělo, i když by to zase tolik neznamenalo. Naštěstí se to povedlo stihnout.

Kancelář.rar

Stěhování ale nebylo jen tak. Nestěhoval jsem se totiž jen já, ale celá moje strakonická kancelář. Dodnes si připadám jako největší hňup ve městě, protože jsem za pronajímatelem přišel poprvé někdy v červnu, že bych si jako rád pronajal kancl, poté v září, že bych ho rád přepsal na firmu, a poté hned v prosinci, že jako končíme, balíme a mějte se hezky. Vzal to ale sportovně, takže vše proběhlo skvěle. Na druhou stranu to také poukazuje na rychlý vývoj firmy.

V kanceláři jsem měl relativně velký stůl, který je dělaný na zákazku. Jeho převezení nebylo vůbec snadné. Stěhováci ho museli celý rozebrat, což pro ně byla také docela fuška, a naložit (je šíleně těžký i rozložený). Vybavení kanceláře jsem si tedy do Olomouce přivezl s sebou a dá se říci, že vše proběhlo naprosto bez starostí, protože vše rozložili, převezli i opětovně dali dohromady sami. Já mezi tím mohl odhlásit provozovny a nahlásit jednu novou a ještě dokoupit nábytek do zbývajících prostor v naší nové centrále.

Kanceláře v kanceláři

Ta je přímo úžasná. Nachází se v Pekařské ulici naproti Koruně. Nedaleko je nákupní středisko, asi minutu chůze Potrefená husa a náměstí. Hned před domem nám staví tramvaj, která vás sem z vlakového nádraží doveze tak za 5-10 minut. Budova je poměrně historická, nachází se ve skvělé lokalitě a plní v podstatě vše, co jsme chtěli.

Samotná kancelář má 100 m2. Původně to byl byt, tudíž je rozdělen na více místností, z nichž jsme udělali samostatné kanceláře. Ta moje má necelých 30m2 a zbyla nám zde i místnost pro pořádání vlastních školení, jednání ve více lidech a podobně. Tuto místnost jedinou zatím nemáme vybavenou a zeje prázdnotou, protože si chceme ještě důkladně rozmyslet její vybavení tak, aby odpovídalo všem našim plánům. Brzy sem hodím fotky z ostatních místností.

Tak jako v každém bytě je i zde koupelna a nově zařízená kuchyň. Jsme v prvním patře, takže nemusíme běhat vysoko do schodů a nahoře se navzájem oživovat. Jak už jsem nastínil výše, máme v okolí několik skvělých restaurací, kaváren a obchodů. Dostupnost je luxusní. Jediné, co nás trochu trápí, je parkování, které je v celé lokalitě hodně problematické. Nedaleko jsou ale prostory pro parkování, takže to snad nebude příliš velký problém a každého, kdo k nám pojede, důkladně navedeme.

Přijeďte na kafe

WiFinu jsme nazvali IPARTAKOV, čímž jsme dali kanceláři jasný název (trošku jsme se inspirovali Markeťákovem 😛 ). V iParťákově chceme pořádat vlastní akce a školení. Chceme pracovat na kvalitě našich služeb. Chceme školit grafiky, programátory, textaře i další. Chceme si vybudovat odborné týmy na různé činnosti a více se tak přizpůsobovat požadavkům klientů. Mým cílen je budovat firmu tak, aby nebyla jen službou pro klienty, ale i službou pro samotné zpracovatele. Chceme pro ně být přínosem, chceme je učit, chceme se s nimi bavit a chceme dělat svou práci na maximum.

Důvodem, proč jsem se rozhodl firmu i sebe přestěhovat, je také zkvalitnění naší vzájemné komunikace a zlepšení interních procesů. Firma se jednoduše nedá řídit na dálku (i když tomu výsledky neodpovídají) a je potřeba vzájemná osobní spolupráce. V Olomouci se nám koncentruje několik lidí, které chceme začlenit přímo do vedení firmy a jednotlivých týmů. Například jeden zdejší programátor, s nímž se znám už několik let, se pravděpodobně stane naším hlavním programátorem a společně s námi bude pracovat na zkvalitnění služeb a vzdělávání programátorů. Plánů máme prostě šíleně…

Chci, aby iParťák byl přátelskou firmou, za níž lidé nebudou jezdit jen za prací, ale i na kafe. Už dnes vím, že se nám zde zastaví třeba Franta Szabó, svou návštěvu slíbil i Honza Kvasnička a Honza Linhart mě už pozval na oběd. Budu moc rád, když se u nás kdokoliv, kdo pojede kolem (ať už se známe nebo ne), zastaví a dá si s námi kafe. Jsem v Olomouci úplně nový a budu moc rád za to, když budu mít možnost poznat nové lidi, najít nové přátele a třeba i kolegy. Sám budu teď častěji vidět na různých akcích, protože se pro mě staly dostupnějšími (koncem měsíce doporučuji tuto).

Uvidíme, jak se teď budeme vyvíjet, ale osobně to vnímám tak, že se stáváme silnějšími. Konečně můžeme věnovat více času interním procesům, lépe s nimi pracovat a zaměřit se více na naše kolegy. Myslím si, že zde získám i řadu zajímavých nápadů na nové články, které si zde budete moci přečíst. 🙂

7. 2. 2014

Komentáře čtenářů:

Co na můj článek říkáte vy?