Jiří Rostecký Blog mladého podnikatele

Rozdíl mezi dobrým a špatným levným textaře je v jedné maličkosti

12. 5. 2014

A to v tom, kdo myslí na své čtenáře. Když si pročítám texty, jejichž napsání stálo stovky korun, často se divím právě naprostému zapomenutí autora na otázku, kdo je jejich čtenářem. Kdo si texty bude číst? Na koho mají působit? Co mu mají sdělit? Co čtenáři od textů asi očekávají? Co si z nich sami chtějí odnést? Jaký titulek zrovna je zaujme? Jaká délka je zaujme?

Rozhoduje všechno. Mohu zde dávat klasické příklady jako třeba ten, že text o základech SEO asi nebude moc přínosný a zajímavý pro specialistu s letitou praxí. Nebo příklad, kdy čtenářům servírujete cizí pojmy, kterým ale vůbec nerozumí. A nebo třeba ten, jak používáte holé věty, nevysvětlujete fakta do důsledku a neznalý čtenář si tak neodnese vůbec nic, protože nezná celý kontext.

To všechno jsou okaté chyby, v podstatě maličkosti a základy. Pokud je ale neberete v potaz, váš text nemůže sklidit úspěch. A mě docela děsí, kolik textařů na to zapomíná. Přitom otázka, kdo bude vlastně text číst, by měla být položena ještě dříve, než kolik bude stát a jak se vlastně klient jmenuje (myšleno s nadsázkou).

Mně tohle nejvíc vadilo, když jsem sháněl články pro své magazíny. Dostal jsem jich řadu a většinou jsem se spálil právě na tom, že redaktor absolutně nevzal v potaz, kdo je čtenářem. Třeba napsal moc odborný článek, nebo naopak něco, co vlastně byly holé základy a u čtenářů se předpokládalo, že to už dávno vědí.

Jindy jsem zase dostal články, kde autor uvedl důležitou informaci, ale jakoby nebyla kompletní. Třeba ji nezasadil do celého kontextu a předpokládal, že to čtenář ví. Jenomže on to nevěděl.

Já při psaní článků na blog také pracuji s tím, pro koho články píši a co očekávají. Na rozdíl třeba od MladýPodnikatel.cz zde neřeším jazykovou korekturu, píšu uvolněněji a neformálněji. Volím raději kratší texty, protože chci rychle předat nějakou informaci, většinou spíše úvahu, názor či zkušenost. Mohl bych zde psát rozsáhlé články, jež by si přečetli nejméně dva korektoři, byly maximálně formální a působily méně upřímně a uvolněně. Ale to nechci, protože si myslím, že to vy jako čtenáři od blogu neočekáváte.

Často tyto chyby vidím v PR článcích, co mi chodí od inzerentů. Pravděpodobně jim to psal někdo za 40 korun nebo nějaká sekretářka, co s psaním nemá vůbec nic společného. Text sice dobrý, účel splní, ale na čtení to moc není. Takže text, který nikdo nebude číst, což je vlastně možná i dobře.

Otázkou je, čí je to chyba? Ve firmě se často setkáváme s tím, že klient nám prostě nechce dát důležité informace. Těmi třeba údaje o čtenářích jsou. Mnohdy si to dokážeme odvodit sami, ale mnohdy také ne. Textař by ale měl být tím, kdo se po informacích bude pídit, jelikož klient nemusí vědět, že to pro něj je důležité.

12. 5. 2014

Komentáře čtenářů:

Co na můj článek říkáte vy?