Jiří Rostecký Blog mladého podnikatele

Děda Vševěd se třemi zlatými vlasy měl být copywriter, nejspíš by měl zlata daleko více…

17. 8. 2012

Co mě na práci s copywritery (respektive s redaktory mých magazínů) nejméně baví, je zjišťování, jestli mají pravdu. Zrovna nedávno jsem řešil problém, že nejmenovaný redaktor napsal článek, který byl fakticky naprosto mimo mísu. Článek se dokonce zveřejnil, my se stali terčem posměchu a mně to dost zkazilo náladu.

Daný redaktor navíc nebyl jen tak nějaký copywriter, měl jsem k němu trochu jiný vztah. Napsal pro mě již stovky článků (celkem něco k 400 článků) a spolupracovali jsme už relativně dlouho. Proto mě překvapilo, že zrovna on byl autorem jednoho z nejhorších článků, co kdy můj web vydal. Být to někdo jiný, někdo, s kým nespolupracuji tak dlouho a kvalita jeho článků není tak dobrá, tak s ním snad spolupráci okamžitě ukončím, ale nakonec jsem jen článek smazal (což jsem udělal vůbec poprvé!), nezaplatil jej a s redaktorem si promluvil.

Proces „výroby“ celého článku u nás není jen tak. Už několikrát se stalo, že jsme nějaké „šmejdy“ předem zjistili a odstranili, tentokrát se tak nestalo. Redaktor po napsání článku buďto odešle článek na email, kde jej někdo přebere a vloží do administrace. Nejčastěji jsem to já, protože to chodí mně na email. Pokud má redaktor zpřístupněnou administraci, vloží jej přímo tam. Poté jej přebere korektor a článek opraví, následuje ještě příprava na publikaci, tedy připojení štítků, zařazení do rubrik a další věci, které z obyčejného textu udělají něco, co se podobá článku. Poté je článek naplánován a sám vyjde v určenou dobu, což pravidelně kontrolujeme.

Já osobně už s články skoro nepřicházím do styku, akorát, když mi někdy přijdou na email. Nečtu je, protože na to nemám čas a potřebuji se věnovat jiným věcem. Takže je to na redaktorovi a korektorovi.

Dnes už se ani tak nebojím gramatické a stylistické správnosti článků, i když všichni jsme lidé a někdy se spleteme, ale ověřovat faktickou správnost článků jsem se ještě nenaučil. Ať už jsem odborník na dané téma jakkoliv veliký, ne všechno znám. A dost často redaktoři píší o něčem, co neznám vůbec. Poté nezbývá, než jim věřit. Což je někdy chyba…

Když se nad tím zamýšlím, nesu relativně těžké břemeno. Nejen, že musím dbát za správnost a kvalitu článků na mých webech, ale zároveň musím dbát (a to je horší) za správnost článků, co odevzdáváme klientům. Někteří totiž dělají webové stránky na téma, jemuž sami nerozumí. Já na něj nemám copywritera a světě div se. Ono sehnat copywritera, který bude sběhlý třeba v medicíně, rybářství, vesmíru a podobně je těžké. Mnohdy je těžké dohledat i správné informace, a pokud nechceme jen opisovat Wikipedii (což nechceme a neděláme to), zabere to dost času, než si téma nastuduje a dokáže napsat kvalitní článek. Jenže já nikdy nestojím za copywriterem a nesleduji, zdali to dělá, zdali píše pravdu, zdali se nezmýlí. Je to těžké…

Snažím se to řešit nejjednodušší cestou, jelikož za faktickou správnost článků já sám opravdu vždy ručit nemohu, i když bych chtěl. Moje redaktory nechávám navrhovat vlastní témata, případně jim posílám seznamy témat, z nichž si mohou vybrat to, čemu rozumí, a copywritery pracující pro klienty upozorňuji, že pokud tématu nerozumí a objednávka jim nesedí, tak ji raději odmítneme s tím, že ji nedokážeme zpracovat správně, než abychom klienta zklamali a sobě udělali špatnou reklamu. Zatím jsme naštěstí neměli důvod to dělat, ale na mnoho zajímavých poptávek třeba na Webtrhu jsme raději neodpověděli.

Jenomže kolikrát ten člověk řekne, že tomu rozumí, i když to tak úplně není? Kolikrát mi odevzdá něco, co si myslí, že je správně, přičemž to jiný nazve balastem? Za dva roky, co dělám magazíny, se mi to stalo už několikrát, bohužel jednou to prošlo až ke čtenářům.

Jak byste to řešili Vy? Jak ověřujete správnost prací copywriterů?

17. 8. 2012

Komentáře čtenářů:

Co na můj článek říkáte vy?