Jiří Rostecký Blog mladého podnikatele

Ty nejlepší věci vznikají za běhu

6. 10. 2016

Zvenčí to možná vypadá systematicky, promyšleně a jednoduše. Ve skutečnosti je to ale velký chaos. V tomto článku k příležitosti vydání 100. videorozhovoru se podíváte do zákulisí tvorby Mladého podnikatele. Budu vám totiž vyprávět příběh o tom, jak jsem natáčel bez studia, bez pořádné výbavy a jak jsem vůbec nevěděl, zda zvládnu připravit další rozhovory.

O rok zpátky

Tento příběh začíná přesně před rokem, v září 2015. V té době moje firma procházela odchodem jednoho ze spolumajitelů a já zůstal skoro sám v obrovské kanceláři, která pro mě byla zbytečně veliká, drahá a neužitečná. V té kanceláři bylo i studio Mladého podnikatele. Natáčely se v něm rozhovory, které poznáte podle pozadí – jsou na něm loga iParťáka, Redakce a Mladého podnikatele.

Kancelář se nacházela v podkrovním bytě na Žižkově. Podkroví znamenalo sice zajímavý výhled z okna, zároveň ale obrovské vedro v letních měsících. Byt byl navíc ve vysokém domě, takže slunko zářilo přímo do něj. Protože měl byt přes 100 m2 otevřeného prostoru, klimatizace v podstatě nepřipadala v úvahu.

stare-studio

Pohodička ještě ve starém studiu. Špatně na něm nakonec bylo úplně všechno.

A pokud si vzpomenete na loňská vedra a přičtete k tomu fakt, že světla ve studiu místnost ještě více vytopila, můžete vyzvat čerty, ať se nastěhují. Vytvořili jste totiž peklo.

Na všechno sám

Videorozhovory jsem do té doby nenatáčel úplně sám. Měl jsem na starosti veškerou obsahovou přípravu rozhovorů, výběr hostů a celé vedení Mladého podnikatele. Protože jsme měli všechno zbytečně složité, nastavit kamery, světla a poslat nahraná videa externí firmě, která nám zajišťovala postprodukci, mi ale pomáhal můj tehdejší kolega.

Jeho odchodem z firmy jsem si musel poradit sám. Vždycky jsem dokázal myslet na měsíce dopředu, takže jsem měl videa na několik týdnů předtočená a nebyl jsem pod tlakem (dokonce jsem byl skoro 3 týdny na dovolené v zahraničí).

agadir-maroko

Agadír, Maroko, 2015. Byl jsem tam skoro 3 týdny a už tehdy se mi v hlavě zrodila myšlenka, že se do budoucna budu věnovat jen Mladému podnikateli. Za pár měsíců se tak skutečně stalo.

Po mém návratu mě ale čekalo vyřešení spousty problémů, které jsem ve firmě nalezl. Mladého podnikatele trápilo špatné studio, ve kterém bylo obrovské horko a které navíc bylo postaveno od základu špatně.

Po několika týdnech jsem dal v bytě výpověď a pustil se do hledání nového studia. A tehdy začalo nejtěžší období v mém podnikání.

Střihači na dvě věci

Najednou jsem vedle obsahu musel zajistit i samotné nahrání videí, a to včetně postprodukce. Situaci mi ještě více zkomplikovala skutečnost, že všechny firmy, které nám postupně zajišťovaly postprodukci (sestřihání videí), práci akorát komplikovaly.

Nejenom, že s nimi většinou byla velmi špatná komunikace, výstupy jejich práce navíc nestály za moc. Ve výsledku jsem musel všechna videa před publikací projít a zpřipomínkovat. Střihači nedokázali sami vyřešit situace, kdy jsem se já nebo host divně zatvářil, nějak se olízl apod. Podobné „momenty“ znějí možná banálně, ale stávají se naprosto běžně. Pokud jste rozumní, přepnete v dané chvíli záběr na jinou kameru a divák nic nepozná. Dělá se to i v profesionálních produkcích.

Externí střihači ne. Ti mi klidně odevzdali video, kde byl záběr na mě zrovna ve chvíli, kdy jsem se díval do papírů na další otázky a vypadalo, že mě zajímá všechno kromě hosta. Nebo záběr na hosta, když se zrovna nějak divně zatvářil. Musel jsem videa stále dokola vracet, k tomu jsem posílal časové údaje pro vytvoření upoutávek a spoustu dalších informací, které mi zabraly spoustu času.

strih-videi

Hodně lidí mi říkalo, že střih videí je strašně těžký, zdlouhavý a může to dělat jenom placený profík. No, skutečnost je jiná…

Situace pro mě nebyla snadná. Ačkoliv jsem toto dělal od začátku natáčení videorozhovorů, komplikovalo mi to práci. Začal jsem se tedy učit videa střihat sám a externími firmami se nezdržovat. A to jsem stále ještě nezačal řešit, jak se vlastně budou natáčet další rozhovory, kde bude studio a jakou budu mít výbavu.

Výbava k ničemu

Problém původního studia byl v jeho komplikovanosti. Měli jsme 3 fotoaparáty, které ale z nějakého důvody dokázaly natáčet vždy jen několik minut, pak se samy přeply a začaly natáčet znovu. Mezi jednotlivými přepnutími ale zbylo několik vteřin prostoru, který nezachytily.

K tomu byly neuvěřitelně těžké. To byl zásadní problém, protože jsem neměl vlastní studio a potřeboval jsem natáčet i v terénu. Jenomže převážet 3 takto těžké fotoaparáty s veškerou další výbavou by bylo zbytečně náročné.

Zkázu dokonala světla. Místnost osvětlovaly velké reflektory, které byly ukryty těsně pod stropem a dokázaly rozzářit celou místnost. Skutečnost, že ji zároveň šíleně vytopily, nebyla nejhorší. Už nikdy jsem je nepoužil proto, že se nedaly převážet. Opět, byly tak těžké a neskladné, že se nedaly v terénu použít. Nemám jim to za zlé, nebyly pro to určeny.

Pokud si to tedy shrneme, nejen, že jsem neměl, kde natáčet. Já jsem neměl ani potřebné vybavení.

Hledá se studio. Zn. rychle

Výpovědní lhůta v kanceláři trvala 3 měsíce. Za tu dobu jsem si myslel, že se mi povede najít nové studio. Nesnáším dlouhé výpovědní lhůty, protože se může stát, že několik měsíců budete platit 2 prostory najednou, což se vám strašně prodraží. V nejlepším případě tak přejdete plynule – jeden nájem skončí, druhý začne. Mladý podnikatel tehdy měl podstatně nižší zisky než dnes, takže i měsíc navíc pro něj byl velký problém.

To se mi u studia nepovedlo. Nemohl jsem najít vůbec žádné vyhovující prostory. Buď měly špatné rozměry, byly špatně situované, v okolí byl hluk, byly v nedostupné lokalitě nebo byly za nehorázné peníze. Výpovědní lhůta skončila, já stále neměl studio a začal jsem přemýšlet, zda některá videa nenatočím u mě v bytě. 🙂

Začněme zjednodušovat

Uplynulé měsíce pro mě byly neuvěřitelnou školou, která mi dala jednu důležitou zkušenost. Zbytečně věci nekomplikovat. Udělal jsem chybu v tom, že jsem stavbu původního studia nechal na jiných lidech (kteří mi nakecali spoustu věcí, které se zpětně ukázaly jako zbytečné – a to někteří z nich natáčí i profesionálně), a v tom, že jsem vše dělal zbytečně složité.

Potřeboval jsem na pozadí loga. Potřeboval jsem co nejlepší obraz. Vše muselo vypadat co nejvíc profi. Střih museli zařizovat profesionálové a za kamerou vždy musel někdo stát.

Proč? Když to bylo zbytečné a ničemu to nic nedalo?

Situace mě tedy donutila zjednodušovat, za což jsem neuvěřitelně rád. Dnes dokáži naprosto bez problému odtočit všechna videa úplně sám v kvalitě, kterou podle průzkumů uživatelé Mladého podnikatele hodnotí jako dostačující, výsledné rozhovory dokáži vydat během několika hodin po jejich natočení a takto vypadá graf vývoje jejich sledovanosti:

graf-srpen

V říjnu 2015 se to na mě úplně sesypalo. Všimněte si, že sledovanost paradoxně vzrostla. Pak v listopadu zase klesla. A od té doby roste.

Nicméně, nepředbíhejme. Bylo to těžké. Pokud jsem na začátku roku 2015 investoval stovky tisíc do tvorby původního studia, najednou jsem veškerou výbavu mohl hodit do koše a nakupovat novou. Dodnes ji mám. Obě.

Učím se natáčet

Jsem ten typ, který se nezalekne a má rád výzvy. Vraťme se tedy do situace, ve které nemám prostory pro natáčení, nemám výbavu pro natáčení a mám už sotva pár předtočených videí v záloze. Už to pomalu vypadá, že budu muset publikaci nových videí úplně pozastavit. Což by pro mě byla obrovská prohra. Stále jsem ale neuměl natáčet.

Pokud jsem typ, co má rád výzvy, tak nejsem typ, který si moc rozumí s technikou. Nikdy jsem nefotil jinak než na mobil, nikdy jsem nenatáčel a nikdy jsem neřešil osvětlení. Najednou jsem musel, takže jsem začal nakupovat. Postupně mi chodila nová výbava – kamery, stojany, mikrofony, světla…

nove-vybaveni

Není problém nakoupit výbavu na natáčení. Je problém vše zesynchronizovat tak, aby to do sebe zapadlo. A hlavně – natočit kvalitní videorozhovor.

Pamatuji si na ten moment, kdy přede mnou ležely 3 krabice a v nich kamery. Otevřel jsem první, vyndal z ní kameru, postavil ji na stojan a běžel vyzkoušet první záběr. Vypadalo to strašně. Totéž zvuk.

Ještě horší to bylo se světly. Neuměl jsem zajistit tak dobré osvětlení, aby video bylo dobře koukatelné. Trvalo mi týdny, než se mi to povedlo, ale nakonec to jakžtakž vyšlo.

Diváci čekají

Diváci nesměli nic poznat. Nikoho nezajímá, že máte v kuchyni chaos a kuchaři neví, kam dřív skočit. Zajímá je jen to, kdy dostanou svoje jídlo. A to platilo i v případě Mladého podnikatele, který už za pár dní musel vydat svoje první nepředtočené video.

Tehdy jsem trochu zneužil Vojtu Kotouse. Je to můj kamarád a já jsem věděl, že pokud by se mi moje první „self-made“ video nepovedlo, nezabil by mě. Možná jen přizabil, protože on o ničem nevěděl. 🙂

Stále jsem neměl vlastní studio, takže jsem musel natáčet v terénu. Moje první natáčení tak proběhlo u Vojty doma. Nevím, zda by s natáčením vůbec souhlasil, kdyby věděl, že jsem tehdy za sebou měl snad jen tři testování nanečisto, z nichž ani jedno nedopadlo dobře, a že tohle bylo poprvé, co jsem natáčel jinde než u sebe doma. 😀

u-vojty

První natáčení v terénu. Byla to fuška. Vše do sebe ale zapadlo skvěle. Tady je výsledek.

Natáčení v terénu je specifické v mnoha ohledech. Jdete do neznámého prostředí, kde může být problém s osvětlením, se zvukem, dokonce se ani nemusí vejít kamery. Je spousta problémů, které nedokážete předpovědět a které vám práci extrémně ztíží.

S chybami jsem počítal, i když jsem to na sobě nenechával znát. Nakonec to ale dopadlo skvěle, video se lidem moc líbilo, má tisíce přehrání a započalo novou éru Mladého podnikatele.

Stále bez studia

Hledání studia bylo opravdu téma. Potřeboval jsem rychle vyřešit, kde budu natáčet. Domluvil jsem několik natáčení v terénu, tedy u hostů v kanceláři. Do cestovního kufru s kolečky jsem v pohodě vložil kamery, stojany, mikrofony i světla (vypadá to vtipně, ale kufr je pevný a nic se v něm nerozbije – jak vypadal vidíte na předchozí fotce v pozadí na zemi) a bez problému jsem s ním mohl cestovat kamkoliv.

Studio stále nebylo, takže mě napadlo využít situace a udělat si s kolegyní z firmy menší tour po Ostravě. Pár dní jsme bydleli na hotelu a každý den navštívili nějakého hosta a natočili celkem 4 videorozhovory. Některé dnes patří mezi nejsledovanější. Tehdy jsem vydával 1 video týdně, takže mi Ostrava dala měsíční náskok.

Přesto jsme se neobešli bez chyb. Třeba v rozhovoru s Tomášem Krýdlem se na Tomášovi objevil pruh světla, který vytvořily žaluzie v oknu. Je to ošklivý malý detail, který zamrzí a který se může stát jednou. Ne dvakrát. Už tehdy jsem věděl, že nebudeme moci v terénu natáčet navždy.

tomas-pruh

Taková chyba vás prostě mrzí…

Naplno Mladým podnikatelem

Byla to skvělá doba. Vznikl třeba rozhovor s Michalem Fintou přímo z Dáme jídla, s Martinem Rozhoněm z prodejny Vivantisu, s Honzou Tichým z kanceláří Media, s Máriem Roženským z jeho kanceláře v Pardubicích a spousta dalších videí, z nichž mnohá patří dodnes mezi nejsledovanější.

Mladý podnikatel mě doslova nadchl. Začal jsem být více v kontaktu s fanoušky, začal potkávat stále více zajímavých lidí a ačkoliv jsem měl ve všem tak velký chaos, statistiky a popularita webu rostly.

Na konci roku 2015 jsem tedy udělal svoje dosud nejtěžší podnikatelské rozhodnutí. Přestal jsem budovat iParťáka (později jsem jej prodal – později proto, že jsem po tom všem prostě neměl sílu hledal kupce a řešit prodej) a začal se naplno věnovat jenom a pouze Mladému podnikateli.

Ten tehdy neměl příliš vysoké zisky. Byl pro mě spíše zábavou, koníčkem a něčím, co jsem dělal moc rád. Najednou mě ale musel uživit, musel pokrýt moje náklady a zároveň investovat do svého rozvoje, a to nejsou drobné. Přišlo tedy období bez peněz.

100% fokus

Zažil jsem několik docela těžkých měsíců. Některé jsem tvrdě dotoval z finančních záloh, které jsem si vytvořil. Najednou nebylo ani možné pronajmout nové studio a investovat do lepší výbavy, protože na to zkrátka nebyly peníze.

Bylo to skutečně hodně těžké (do toho jsem zavíral iParťáka, což bylo mimořádně náročné). Chvíli jsem přemýšlel i o tom, že se na čas zase přestěhuji domů do Strakonic, kde jsem se narodil. Naštěstí jsem to nemusel udělat a zvládl se dostat do kladných čísel sám. Toto období mě naučilo dělat co nejefektivnější věci ideálně zadarmo a hledat nové možnosti, jak z toho, co mám k dispozici, vydělat co nejvíce peněz. Člověk se nenaučí řešit krize, dokud si nějakou sám neprojde.

100% fokus na Mladého podnikatele se projevil na statistikách tak, že už ve třetině roku 2016 několikanásobně překonal svůj obrat s celého roku 2015. Nejen, že mě dnes naplno živí a pronajímá si vlastní studio, ale umožňuje mi i investovat do marketingu, do rozvoje webu a přemýšlím i o svém prvním zaměstnanci. Už bych ho pod sebe mohl vzít, jen ještě nevím, co by měl dělat. Ty uplynulé měsíce mi totiž daly šanci si vše nastavit tak, abych to úplně v pohodě zvládal sám.

studio

Studio dnes funguje skvěle. Sice je občas trochu hluk v okolí, ale stačí to. Podívejte se, co vše v něm najdete.

Sám sobě pánem

Dneska zvládám vše natočit svépomocí. Každý týden mám alespoň 3 natáčení. Studio mám nedaleko I.P. Pavlova, tedy ve velmi dostupné lokalitě pro každého. Je to jedna místnost, ve které se mi daří natočit jakýkoliv rozhovor. Není problém pouštět malé drony, ukazovat posilovací hrazdy a není problém ani natáčet s více hosty naráz (což brzy budu).

Postprodukci si dělám sám. Zjednodušil jsem ji tím, že natáčím jen na 2 kamery. Záběr na hosta a na nás na oba. Detail na mě zatím není, protože by mi zbytečně komplikoval práci. Chci jej nasadit a mohu to udělat ihned. Ve skutečnosti totiž natáčím na 3 kamery, přičemž 1 je záložní. Zatím jsem to ale neudělal právě proto, že by mi postprodukce trvala déle, přínos by byl nulový a zbytečně bych musel investovat do někoho, kdo mi videa nastřihá.

Když jsem vydal první video s 2 kamerami místo 3, netrpělivě jsem čekal na negativní reakce diváků. Byl jsem připraven, že to budu muset nějak odůvodnit, vysvětlit… Nemusel jsem vůbec nic. Nikdo nenapsal.

Střih videí mi ale také nedělá problémy. Podle mého měření mi sestřihání videa zabere méně času než kontrola po těch firmách, co to dělaly dříve. Zvládám si u toho udělat i zápisky pod video, citace a ukázky na sociální sítě a výsledné video je přesně podle mých představ. Hádám ale, že můj první pomocník bude právě někdo na střih. Někdo, koho si budu moci vychovat úplně sám.

alza

Moje videa zaujala i Alzu. Dokonce mi sami navrhují nová témata, čehož si moc cením.

Dnes už také nevydávám 1, ale 2 videa týdně. Někdy i 3. Není to pro mne žádný problém, zvládám si dělat spoustu volného času a žít i něčím jiným než prací. Na začátku jsem se bál, že se u toho nevyspím. 🙂

Trvalo několik měsíců, než jsem dokázal najít vhodné prostory, přizpůsobit je potřebám natáčení a nastavit všechny procesy od oslovení hosta po vydání videa tak, aby vše fungovalo a já se mohl věnovat přípravě rozhovorů. Neustále také něco zdokonaluji – obraz, kvalitu zvuku, ale primárně obsah – musím pokládat ty nejlepší otázky, protože kvůli nim lidé moje rozhovory sledují. Občas se nějaká chybka stane, moc jich ale není.

Obrovské dobrodružství

Musím říci, že ačkoliv to bylo hodně těžké, bylo to nejlepší období, jaké jsem kdy v podnikání zažil (tedy po tom, co nastalo po něm). Měl jsem vždy neuvěřitelnou radost, když jsem zvládl vyřešit nějaký předem nevyřešitelný problém. Zjistil jsem, že nic není nemožné a že i z neřešitelných problémů existuje nějaké východisko. A mně některé problémy skutečně přišly neřešitelné – třeba, když jsem nevěděl, zda vůbec natáčím, jak nahrát kvalitní zvuk v cizích kancelářích nebo jak vyřešit správné osvětlení.


A takhle MP vnímají pravidelní fandové…

Velkou radost radost mi ale dělá i jiná věc. Že nikdo nic nepoznal. Za celou dobu si nikdo nestěžoval, že klesla kvalita rozhovorů, ať už po technické nebo obsahové stránce, nebo že se na to nedá koukat. Naopak mi čísla a ohlasy lidí dodávaly obrovskou odvahu v tom všem pokračovat a překonat i ty momenty, kdy se mi moc nechtělo a měl jsem všeho až po zuby.

Výsledky?

Skoro všechna videa z terénu mají nadprůměrnou sledovanost. Poslední video v původním studiu se natočilo v září 2015. Od té doby jsem byl na vše sám. Počet přehrání videí za měsíc je za tu dobu 2,5krát vyšší a návštěvnost webu rovněž vzrostla.

Na pozvání kývají výjimečné osobnosti – aktuálně třeba chystám rozhovor s Josefem Matějkou (zakladatel CZC.cz) nebo s Jánem Simkaničem (CEO Internet Info). Vidět jste už mohli zakladatele velkých e-shopů, progresivních agentur i obrovských webových projektů.

Fanoušci Mladého podnikatele nominovali do finále Křišťálové Lupy v kategorii One (wo)man show. Odborná porota ho rovněž ocenila svou nominací do finále kategorie Obsahová inspirace, což po tom všem je obrovské zadostiučinění a obrovská motivace.

Práce na Mladém podnikateli mi přinesla mnoho zajímavých kontaktů, nabídek na spolupráci a dokonce i nabídek zaměstnání. Za poslední měsíce se mnou vznikly celkem 3 videorozhovory, spoustu nových věcí jsem se naučil a potkal desítky inspirativních lidí.

A to všechno vytvořilo základy pro další růst. Ačkoliv jsem musel vyřešit spoustu technických a provozních problémů, snažil jsem se celou dobu na první místo stavět obsahovou kvalitu rozhovorů. A ačkoliv jsem k sobě hodně kritický, myslím si, že za ten rok je rozdíl více než citelný. 🙂

Jedno velké ponaučení

Celý tento příběh pro mě byl obrovským ponaučením. Budou to většinou stará známá motivační klíšé, mně se ale potvrdila. Zjistil jsem, že i špatné období se dá překonat, že i neřešitelné se dá vyřešit a že se člověk nemá vzdávat. Když jsem před rokem seděl v kanceláři a neměl jsem jak, kde a s kým natáčet, chtěl jsem se na to vykašlat. Dnes jsem vděčný, že jsem to tehdy neudělal.

Každý velký příběh totiž začíná prvním krokem. Pro mě ten první krok spočíval v otázce „jak?“. Když nic nešlo, nic nefungovalo, nic nebylo správné… prostě jsem se zeptal, jak to udělat, aby to šlo, fungovalo a správné bylo.

Tak uvidíme, jak tento příběh bude pokračovat. Výzev mě čeká do budoucna hodně. Ale co, vždyť ty nejlepší věci vznikají za běhu…

» Hlasujte pro Mladého podnikatele v Křišťálové Lupě

6. 10. 2016

Komentáře čtenářů:

Co na můj článek říkáte vy?