Jiří Rostecký Blog mladého podnikatele

Mých odvážných osm roku 2017

25. 12. 2017

Nebudu chodit kolem horké kaše. Rok 2017 byl pro mě dosud nejúspěšnějším rokem v mém životě. Povedlo se naplnit doslova všechny cíle. Dokonce jsem některé několikanásobně překonal a v průběhu roku se objevily nové, kterých se rovněž povedlo dosáhnout.

Výrazně jsme se posunul snad ve všech důležitých oblastech, ale současně jsem našel i balanc mezi prací a osobním životem. Paradoxně pracuji méně než před rokem, ale „výsledků“ mám mnohem více. Byl to prostě báječný rok a já bych si skoro přál, aby nikdy neskončil.

Proč takový byl? Co to zapříčinilo? Podle mě to bylo důsledkem mnoha rozhodnutí, která vyžadovala velkou odvahu, ale díky kterým jsem získal cenné zkušenosti a posunul se dopředu. Tady je mých odvážných osm:

1. Soustředěnost se vyplatí

Když jsem se asi před rokem a půl začínal Mladému podnikateli věnovat naplno, očekával jsem, že se brzy pustím i do něčeho dalšího. Přeci jen mám spoustu kontaktů, vidím mnoho příležitostí a sám mám v hlavě nápady na několik nových projektů.

Jenomže právě maximální soustředěnost na jeden projekt mi umožnila lépe vidět Mladého podnikatele z nadhledu, všimnout si na první pohled neviditelných souvislostí a dostávat nápady, které mě budou posouvat rychleji dopředu.

Odmítnout to nutkání pustit se do něčeho nového bylo těžké. Ale bylo to jedno z nejlepších rozhodnutí, jaké jsem dosud udělal.

2. Vyplatí se počkat

Na začátku jsem měl ještě jednu představu. Nevěřil jsem si a svoji budoucnost jsem viděl tak, že se chvíli budu věnovat Mladému podnikateli a pokusím se získat příležitost pracovat pro některou z firem, které se mi líbí a kterým věřím (nejčastěji to byly media housy). Opravdu jsem byl přesvědčený, že to je moje budoucnost. Chvíli sám a pak někde, kam se chce dostat spousta lidí a určitě je to dream job.

Z těch firem mi v roce 2017 nabídla zaměstnání nebo jinou formu spolupráce v podstatě každá. Nejlepší na tom ale bylo, že tak učinily zcela samy. Nemusel jsem se nijak nabízet, dokonce jsem to téma nemusel ani sám otevírat. Prostě jsem co nejlépe dělal svoji práci a jejich nabídky se objevily tak nějak samy. A mně se splnil sen.

3. To nejtěžší je odmítnout

Kdyby každá z těch nabídek přišla o rok dřív, neváhal bych. Dneska bych nejspíš pracoval v nějakém media housu, asi by mě znalo podstatně více lidí, měl bych více fanoušků, spoustu věcí bych měl možná jednodušších a na moje místo by se tlačilo mnoho jiných lidí. Ty nabídky ale přišly teď a já je všechny odmítl.

Bylo to nesmírně těžké. Nejtěžší na mém osobním vývoji je pro mě právě ta povinnost dělat rozhodnutí. Rozhodnutí, která v mém věku nejsou jednoduchá, mohou zcela změnit můj život a která mi mohou zavřít dveře, jež se tak často neotevírají. A když, tak pouze jednou. Je to takový hazard – sázka na nejistotu, proti všem, když ostatní nechápavě kývají hlavou a ptají se, co to sakra dělám.

Já na Křišťálové Lupě. Ten vzadu. | Autor: Pavel Humpolec, Internet Info | Zdroj: kristalova.lupa.cz

Naučilo mě to riskovat. Odmítl jsem toho opravdu hodně. Vždycky mi to nedávalo spát. Byly by to možná hezčí a vlastně i jednodušší cesty, ale já věřím v to, že právě naše schopnost vybrat si mezi jednodušším a správným je tím, co utváří naši budoucnost. A že můžeme sahat po těch jednodušších variantách naší budoucnost, které se nám zrovna teď zdají tak lákavé, ale to není odvážné a můžeme se tak připravit o mnohem víc.

A co tím „víc“ je? V mém případě se po každé z těch nabídek objevila další. Mnohem větší, mnohem lákavější, mnohem zajímavější. A věřím, že se budou objevovat stále nové.

4. Sám to nevymyslím

Na začátku mého podnikání jsem hodně z mých kroků konzultoval se zkušenějšími. Letos jsem si uvědomil, že jsem to postupem času přestal dělat. Jednak tak nějak nebyl čas, protože se věci rychle vyvíjely, ale jednak jsem všechny moje rádce z mých začátků přerostl. Nemyslím finančně, ale už mi zkrátka jejich rady tolik nepomáhaly. A tak jsem se přestal ptát.

Jenomže časem mi došlo, že to sám nevymyslím. Že někdo zkušenější mi zase může ukázat nové obzory a posunout moje myšlení.

Začal jsem takové lidi hledat. Myslím si, že v každém momentu nás může posouvat někdo jiný. Obklopil jsem se proto lidmi, kterým nesahám ani po kotníky, a neskutečně rád s nimi trávím čas. Nezajímá mě, jak něco dokázali, ale jak nad věcmi přemýšlí. Jak se zdokonalují, jak dělají rozhodnutí, jak vidí svět… A tohle všechno mě letos opět posunulo o obrovský kus dopředu.

Z Mladého podnikatele se stal bezkonkurenčně největší český zdroj videocastů a podcastů o podnikání a marketingu.

5. Když zavřete oči

Sledují mě desítky tisíc lidí. Chodí mi od nich mnoho zpráv o tom, co dělám špatně. A já si díky nim uvědomuji řadu chyb, nedokonalostí a problémů, které bych měl řešit. Jenomže vy nezvládnete najednou vyřešit všechno a musíte se zaměřit jen na to, co je teď opravdu důležité.

Naučil jsem zavřít oči. Pokračovat s vědomím, že něco nesedí a dělám to špatně. Že si na to lidé mohou dál stěžovat, ale že řešení toho problému by pro mě teď bylo strašně náročné a komplikované.

A zjistil jsem, že všechno má svůj čas. Že když na chvíli zavřete před něčím oči, zanedlouho se cesta k řešení objeví tak nějak sama. Pomáhám tomu. Více s lidmi mluvím o svých problémech a často mi sami doporučí snadné řešení, které by mě nenapadlo. Ale nemá smysl sekat malinké pole kombajnem.

6. Být otevřený novým zkušenostem

V roce 2017 jsem seděl na mnoha poradách různých firem. Měl jsem možnost říct jim svůj názor na jejich aktuální výzvy a problémy v rámci obchodní i marketingové strategie. Vidím do zákulisí řady firem, mám spoustu kontaktů a mohu jim předat cenné postřehy. Navíc mě baví spojovat lidi a sledovat, jak navzájem vytváří něco velkého.

Více jsem se podobným příležitostem otevřel a dostal jsem se na místa, kam bych to nikdy nečekal. Řešil jsem e-shopy, agentury, webové projekty a spoustu dalších. Cennou zkušeností je třeba Economia (vydávající například Hospodářské noviny, Aktuálně.cz, Respekt či DVTV):

„Jiřího jsem se rozhodl potkat spíše ze zvědavosti a nadšení, jak skvěle dělá rozhovory na www.mladypodnikatel.cz. Z původně zamýšleného krátkého rozhovoru nad kávou se vyvinula dvouhodinová diskuse o světových i lokálních trendech v médiích a marketingu s dalšími navazujícími schůzkami s mými kolegy. Jiří mě překvapil svým přehledem, zkušenostmi, sebevědomým vystupováním, neotřelými názory a nápady, které jsou kombinací zdravého komerčního pohledu a inovativního myšlení nezatíženého pracovní slepotou a skepsí. Jiří má neuvěřitelnou schopnost pod rouškou nepředstírané zvídavosti klást zdánlivě jednoduché, ale správné otázky, které jdou k podstatě problému, a navíc v zápalu diskuse vystřelit zajímavé postřehy a (komerční) nápady.“

Pavel Burša – BM Management s.r.o. (společnost spravující majetek Zdeňka Bakaly, kterému patří i vydavatelství Economia)

7. Nebát se vystoupit z komfortní zóny

Popravdě, sednout si před šéfy takových firem je pro mě fakt velký záhul. Přeci jen je mi 24 let a mám mnohem méně zkušeností než oni. Ale jsem za ty příležitosti rád a řadu mých postřehů a nápadů ty firmy využily v praxi. Ještě více mě ale těší, že mě to posílilo, dodalo mi to na odvaze a byl to zase další obrovský výstup z komfortní zóny.

Těch jsem si letos užil nemálo. Do studia přišla řada významných hostů – však jen letos tam byl třeba kandidát na prezidenta, poradce premiéra, jeden z nejbohatších Čechů, šéfové mnoha velkých firem, TOP podnikatelé české e-commerce, největší specialisté na své obory, jedni z nejvýznamnějších novinářů v Česku a mnoho dalších. Sedět s nimi sám v místnosti (občas tedy ještě společně s jejich „píárysty“) je vždycky půlky stahující.

„Jirka je jeden z nejvetsich profiku ve svem oboru co znam. Malokdo ma takovou houzevnatost a odhodlani se posunout dal a zlepsovat se. A hlavne diky tomu a rozhledu ktery ma se dostal na spici ve svem oboru.“

Miroslav Uďan – CEO shoptet.cz

To samé přednášky. Letos jsem jich měl dosud nejvíce. Nejsem dobrý řečník, necítím se při tom komfortně a svoje prezentační dovednosti jsem dosud netrénoval. A tak jsem letos přednášel „jenom“ na akci s Petrem Pirhartem nebo třeba Erikem Taberym, „jenom“ pro asi 250 studentů Digisemestru, kterým přednášejí jen samí TOP specialisté z marketingu, a tak dále. Snad je ten sarkazmus z toho „jenom“ cítit. Páč já se cítil fakt strašně. 😀

Velkým úspěchem pro mě letos byly i soutěže. Dostal jsem se do finále Osobnosti digitálního marketingu WebTop100 a do kategorie One (wo)man show v Křišťálové Lupě. Vyšla se mnou také řada textových, video i audio rozhovorů. Najdete je tady.

Měl jsem možnost reprezentovat miléniály. | Zdroj fotky: IN Communication Forum 2017, top vision

8. Nenechat se zlomit

Vím, že to všechno zní strašně pozitivně, ale realita je vždycky složitější. Před pár dny mi jedna slečna řekla, že se jí líbí, co dělám. Odpověděl jsem jí první, co mě napadlo. Že si ani nedovede představit, co dělám, a že realita je nudnější, než jak to vypadá z internetu.

Pro to všechno, co čtete na řádcích výše, jsem musel obětovat neskutečně mnoho času, úsilí a energie. Někdy závidím těm, které v jejich nitru něco nepohání jako mě neustále dál a oni se nehoní za dalšími a dalšími cíli. Já to neumím a tohle je život, který mě baví, ačkoliv s sebou nese i spoustu trápení, strachu z nejistoty, kroků do neznáma, odmítnutí krásných věcí a ano, občas i chvíle, kdy s tím chcete praštit.

Letos mě hodně potrápilo zdraví. Musel jsem projít mnoha vyšetřeními, včetně chuťovek, jako je gastroskopie nebo kolonoskopie (u obojího vám někam strkají hadici – u toho prvního horem, u toho druhého se vší parádou a grácií dolem). Něco se mi bohužel po vyšetřeních potvrdilo a já v tom nejlepším roce mého života prodělal i nejhorší období mého života.

Prý to není prací. Prý to je nejspíš vrozené. Práce tomu ale určitě nepomohla. Není to nic vážného, nijak zásadně mě to neomezuje (jenom občas v rozhovorech kašlu a chraptím), ale řekl jsem si, že to porazím a co nejdříve se toho zbavím. Že mi něco potvrdily testy neznamená, že to musím potvrdit i já.

Ono vlastně není na výběr, protože to všechno krásné, co mi zatím život přinesl, je důvodem, proč se vyplatí bojovat. Navíc mě to ze všeho posunulo asi nejdál. Už se nestresuju maličkostmi, vidím věci s podstatně větším nadhledem, ujasnil jsem si životní priority, začal na sobě více pracovat (20 kilo dole! za jeden rok!) a mám větší chuť žít. Vlastně jsem za ty zdravotní problémy zvráceně vděčný.

Takhle vypadám já minus 20 kilo.

Říká se, že hodnotu čehokoliv si uvědomíme až poté, co to ztratíme. Já letos na chvíli ztratil budoucnost. Byl to nesmysl, protože nakonec nešlo o nic vážného, ale byla to lekce. A dneska se netěším na nic víc než na to, co ta budoucnost přinese.

Protože něco to bude.

Rok 2018 bude plný změn. Fakt velkých změn. Jedna přijde už v lednu. Zase někde tam daleko za mojí komfortní zónou. Další budou následovat.

Děkuji moc za to, že mě sledujete. Přeji Vám do nového roku vše nejlepší, ať se Vám splní všechny Vaše sny a hlavně, ať je ta Vaše budoucnost přesně taková, jakou si přejete. Může být, i když k tomu cesta nebude jednoduchá. Ale může být.

25. 12. 2017

Komentáře čtenářů:

Co na můj článek říkáte vy?