Jiří Rostecký Blog mladého podnikatele

Dneškem mi začíná nový život: Co chystám po střední škole?

1. 6. 2013

Před pár dny se mi povedlo úspěšně odmaturovat. Konečně jsem tak mohl zdárně ukončit jednu z kapitol mého života. Dovolím si tvrdit, že to pro mne znamená o trochu větší změnu než pro moje vrstevníky. Začíná mi totiž nový život, na který jsem se už dlouho těšil a který teď konečně mohu započít.

Pro většinu maturantů rovněž začíná nová éra života. Ukončili střední školu a někteří se vrhnou na školu novou či se pomalu pustí do zaměstnání. Poznají opět něco nového, nové zvyky, nový styl života, povinnosti i koníčky. Já jsem tento proces zažil už tak před dvěma lety, kdy jsem začal podnikat jenom proto, že mě to bavilo. Postupně jsem v tom ale nacházel to, co bych v životě chtěl dělat. Začal jsem tím žít, plnit si svá přání, poznávat nové lidi a budovat nové projekty. Už to pro mne nebyla jen zábava, ale i něco mnohem většího.

Asi tak rok zpátky jsem se do podnikání pustil s trochu větší vervou. Prodal jsem Objevit.cz, spustil iParťáka.cz a zrekonstruoval MladýPodnikatel.cz. Najednou jsem měl tým pár desítek lidí a dodnes s nimi pracuji na zakázkách našich klientů. K tomu všemu mám i vlastní klienty, jimž pomáhám s webovými stránkami a marketingem na internetu. Buduji vlastní internetové projekty a stále se vzdělávám. Jenomže právě škola pro mne byla něčím, co mi spíš bralo, než dávalo.

Proč už pro mě škola byla problém?

Jakmile si čichnete k penězům, začnete urgovat jiné lidi a tak nějak se sám i zabezpečíte, začne vám školní prostředí připadat trochu zvláštní. Učitelé stále omílají něco ohledně maturity, uplatnění na trhu práce a o dobrých známkách, úspěšných zkoušeních a dalším. Vám se v hlavě začne objevovat myšlenka, zda to všechno máte zapotřebí. Vaši klienti budou vyžadovat vaši přítomnost i tehdy, kdy budete sedět v lavici. Podnikání začne školu přerůstat a vy se dostanete do stavu, kdy budete zoufalí z nedostatku času, sil i odhodlání vůbec něco dělat, protože to vzápětí škola může pokazit.

Pro mne už to byl vcelku problém, což se projevilo i na mé absenci. Školní systém bohužel žádnou výjimku netoleruje. I když jsem se setkal se sportovci, kteří dostali od školy výhody, aby mohli dojíždět na svoje zápasy, coby podnikatel jsem na něco takového samozřejmě nemohl ani pomyslet. Pracovní povinnosti vás tak donutí přiznat i průjem či smrt babičky, abyste mohli zůstat doma a vyřešit si to, co potřebujete. Pouze jednou v životě jsem se ve škole omluvil z pracovních důvodů (nemohl jsem kvůli klientovi jet na celodenní se studiem nesouvisející výlet) a několik učitelů mi vzápětí nehezky připomnělo.

O tom, že se pohybujete v prostředí lidí, s nimi si nemáte moc co povídat, protože se vaše zájmy podstatně liší, se nemusím ani vyjadřovat. Škola už pro mě prostě nebyla, už jsem nepatřil každý den do stejné lavice nad stejné učebnice. Možná proto, že jsem na základní školu nastoupil o rok později, neboť jsem neuměl dobře mluvit. Možná proto, že na svůj věk dělám věci, které jiní nedělají. Možná jsem ve svých letech moc úspěšný, možná jsem naopak blbec, co by se měl věnovat škole, ležet v učebnicích a dostávat dobré známky. Různých pohledů je hodně. Paradoxně se moje vysvědčení s růstem podnikání stále zlepšovala a já dostával stále lepší známky, i když jsem se poslední dva roky skoro neučil. Dokonce i na vysokou školu mne přijali bez přijímaček na denní i dálkové studium, které jsem si nakonec vybral.

Co s životem dál?

Dnes je prvního června, den dětí. Tímto dnem jsem se rozhodl započít novou éru mého života. Po dokončení střední školy se mi totiž nabízí mnoho možností, jak se životem dál naložit. Mohu se stát pánem svého života, spát, do kolika chci, stýkat se s lidmi, se kterými chci, dělat věci, co dělat chci, a podobně. Většina z vás tuto svobodu určitě zná velmi dobře. Je to příjemný pocit nepřemýšlet ve víkendových fázích, neboť právě o víkendu jsem mohl v klidu pracovat.

Zároveň ale tato svoboda přináší mnoho povinností a zodpovědnosti, takže nemohu spát, do kolika chci, nemohu se stýkat jen s těmi lidmi, které si vyberu, a už vůbec nebudu moci dělat jenom to, co budu chtít. To je naivní představa mnoha studentů středních škol – udělám maturitu a mohu si dělat, co chci. Ve skutečnosti mě čeká obrovská zodpovědnost, musím si na sebe vydělat, musím na sobě tvrdě pracovat, musím se podvolit věcem, jimž jsem dříve nemusel. A právě proto je nutno si život dobře naplánovat, vytvořit si jakýsi koncept, podle něhož chci postupovat, a to nejlépe pomocí návyků. Já si připravil tyto:

  1. Vstávání v sedm ráno
    Přiznám se, že jsem za poslední dny dospal vše, co jsem za čtyři roky střední nestihl. Dnes jsem stával na oběd, včera jsem šel ve tři spát. To je ale špatný způsob života, a proto ho musím změnit. Vstávání hezky na sedmou.
  2. Denně se vzdělávat
    Každý den musím povinně něco přečíst. Mám doma desítky nakoupených knih, na které jsem se celou maturitu těšil. Denně si z nich musím něco přečíst, dělat si výpisky a věnovat tomu pozornost. Rovněž budu sledovat videopřednášky, zkoušet nové věci (třeba s PPC vůbec neumím, chci to zkusit) a podobně.
  3. Začít sportovat
    Sport má mnoho podob, obecně to lze shrnout slovem „pohyb“. Já hodně chodím. Chození mě baví a někdy ujdu několik kilometrů navíc jen tak. Nerad jezdím autem, zato se rád projdu se sluchátky na uších, psem na vodítku a krásnou krajinou kolem. Chystám se hodně chodit. Nejlépe každý den.
  4. Začít zdravě jíst
    Vynechat bílé pečivo, jíst více ovoce a zeleninu, celkově se hodit do formy. Je pravda, že pro práci musíte udržovat nějakou životosprávu, jinak to s vámi sekne. S mnoha lidmi jsem se bavil o tom, jak se krásně oddělat. Chci se tomu vyhnout.
  5. Nevěnovat se jen práci
    Rozhodně nechci pracovat 24 hodin denně po 7 dní v týdnu. Zpočátku toho budu mít hodně, protože musím své podnikání zase nastartovat (rozepíšu se příště). Brzy bych ale chtěl přejít na režim, kdy budu pracovat stále méně. Minimálně jeden den v týdnu si chci udělat úplně volno. Každý den si chci udělat čas na rodinu, zmíněnou procházku a přátele.
  6. Chci cestovat a poznávat nové lidi
    Každý měsíc bych chtěl někam vyrazit. Bydlím ve Strakonicích, moc se tu toho neděje. Ale všude mohu dojet. Chci jezdit na srazy podnikatelů, přednášky a další a další. S tím asi budu mít největší problém, protože vždy, když se něco pořádá, zrovna něco mám.
  7. Chci dobře uvažovat nad tím, co budu a nebudu dělat
    Chci si plánovat svoje dny. Chci je mít podle sebe. Ale zase nechci dělat věci, které budou k ničemu. Mám teď chuť a čas na rozjetí milionu projektů, ale to by byla hloupost. Musím už přemýšlet jinak, nemohu dělat vše jen tak, ale musím to dělat pro sebe, pro radost a užitek. Stejně tak to musím dělat více pro peníze.
  8. Chci více psát a zdokonalovat se v psaní
    Budu psát na svůj blog, na MladýPodnikatel.cz a další weby. Chci se v tom zdokonalovat a stát se dobrým pisálkem.
  9. Chci se zdokonalit v angličtině
    Číst, poslouchat, mluvit, překládat. Brzy na tom začnu pracovat.
  10. Chci poznat nové lidi
    A to takové, s nimiž bych mohl rozvíjet své podnikání, realizovat nové projekty, zkoušet nové věci, zdokonalovat stávající projekty, bavit se o podnikání a zajímavých věcech, někdy zajít na oběd a podobně. 🙂 Jste tu? Napište mi zprávu na FB a přidejte si mě.

Mám spoustu plánů a je pravda, že hned po maturitě se na mě sesypala obrovská horda práce. Získali jsme nové klienty a připravujeme obrovské změny. iParťák.cz brzy získá konečně nový vzhled (odkládám to již několik měsíců), MladýPodnikatel.cz brzy začne publikovat nové články každý den, objeví se mnoho rozhovorů a dalších změn. Představím jeden nový menší projekt a do budoucna se chystám i zrekonstruovat tento blog a celou osobní prezentaci.

Na blogu o tom mohu psát, ale nevím, do jaké míry vás to bude zajímat. Pravděpodobně budu dělat chyby a mnoho mých plánů nevyjde. Každá chyba mne však poučí a já nabydu nové zkušenosti pro příště. Plánů mám opravdu hodně, a kdyby vyšel byť jen jeden, bude to pro mne úspěch. A já věřím, že mi jich vyjde podstatně více. Chcete o tom informovat? 🙂

1. 6. 2013

Komentáře čtenářů:

Co na můj článek říkáte vy?