Jiří Rostecký Blog mladého podnikatele

Když někdo neumí psát, neznamená to, že nemá co říci

22. 10. 2012

S náborem nových redaktorů pro naše magazíny jsem se setkal se zajímavým jevem. Na internetu si řada lidí stěžuje na to, že textaři píší gramaticky a stylisticky špatně, dopouštějí se chyb a z diktátu by měli za pět. Musím jim všem dát za pravdu, málo dnešních internetových pisálků dokáže psát bezchybně, ale to neznamená, že nemají co říci.

Je nutno rozlišovat, jaký text požadujeme. V tiskové zprávě by asi moc dobře nevypadalo, kdyby se autor dopustil chyby stylu „15tého“ a podobně. Textaři nejčastěji chybují v následujících věcech:

Chyb je mnoho. Ani se tak nesetkáte s problémy ve vyjmenovaných slovech a dalšími základy, ale výše jmenované nedostatky jsou opravdu ve většině textů. Není divu, když je pak objednatel rozzlobený, protože se s takovým textem nemůže nikde prezentovat. To se stane ale pouze v tom případě, kdy to samotný objednatel pozná (což je někdy také problém).

Při náboru redaktorů žádáme napsání ukázkových článků. Někdy se v nich dozvíme něco, co sami nevíme, ale ve většině případů si z toho neodneseme vůbec nic. Takové články vracíme a nechceme je, protože jsou pro nás naprosto nepřínosné a zbytečné. Nikdy jsme ale článek nevrátili proto, že by obsahoval gramatické nebo stylistické chyby. Takové články naopak vítáme.

Proč? Protože dost často člověk, který na tom není s pravopisem zrovna nejlépe, může napsat článek s daleko větší přidanou hodnotou než kdejaký učitel češtiny. A právě o přidanou hodnotu tady jde. Chceme čtenářům dát nové informace, přínosné poznatky a docílit toho, aby si čtenář z článku něco odnesl. Nehledáme redaktory proto, abychom mohli uspořádat olympiádu z češtiny.

Na opravy chyb tady jsou korektoři. Klidně jim předám šíleně napsaný článek, na němž budou muset strávit půl hodiny. Jsou za to placeni, stejně jako redaktor za napsání přínosného článku. Tento systém je naprosto normální a trochu mě udivuje, když někdo vyhodí redaktora, který „psal velmi zajímavé články, ale dopouštěl se strašně moc chyb“, jak jsem se před pár dny dozvěděl od jednoho známého. Dodnes jsem jeho záměr nepochopil.

Bezchybnost a preciznost je nepostradatelná u služeb, jako je například iParťák. My si samozřejmě nemůžeme dovolit odevzdávat texty, které budou propletené chybami. Naši klienti je používají k reprezentaci své firmy, produktů a mnoha dalšího. Ani my se ale nespoléháme na samotného autora textu, jelikož jeho texty podrobujeme důkladné korektuře, kde se chyby vychytají. Je to tedy naprosto stejný systém jako tedy, kdy hledáte redaktory na svoje magazíny a jdete za přidanou hodnotou, ne za bezchybností (málokdy je obojí).

Co jsem tedy článkem chtěl říci? Člověk, který píše jako prase, může být pro čtenáře králem vašeho webu.

22. 10. 2012

Komentáře čtenářů:

Co na můj článek říkáte vy?