Jiří Rostecký Blog mladého podnikatele

Když se každodenní problémy stanou malichernostmi

24. 8. 2014

Dneska doma oslavujeme. Náš hafan Brok je tu s námi rok. Nevíme, kdy se narodil, ale před rokem jsme si ho přinesli. Tehdy jsme pejska sháněli hodně na rychlo a povedlo se nám spojit s nějakým statkářem, který našel malé štěňátko. Chtěl se ho zbavit, a tak jsme si dali schůzku.

Přijel autem a z kufru vyndal dvě na sebe položené přepravky. Z nich vykouklo krásné štěně, z jehož očí bylo vidět, že je smířen se smrtí. Tento můj pocit umocnilo i to, když jsem později zjistil, že to je nejhravější a nejživější pes, jakého jsem kdy viděl. Skáče snad metr vysoko, furt vyžaduje lidský kontakt a je neuvěřitelně nadšený z jakékoliv pozornosti. Tehdy v té přepravce byl ale tichý, smířený a hodně pokorný.

Dneska je tu Brok s námi už rok. Uteklo to strašně rychle, ale mně to nepřipomnělo jen jeho výročí, ale i smrt mého předchozího pejska Denýska. Toho jsem měl od mala, vydržel tu s námi 14 let, takže jsme si ho pořídli, když mi bylo kolem 7 let. Strašně jsem si ho tehdy přál, doslova jsem si ho vybrečel. Byl jsem na něj zvyklý, považoval jsem jej za svého největšího kamaráda a měl jsem ho strašně moc rád.


Jedna z posledních fotek s Denýskem.

Jeho smrt byla pro mne něčím strašným. Několik dní jsem nedělal v podstatě vůbec nic. Strašně mě to vzalo, proberečel jsem desítky hodin. Nemohl jsem to strávit a všechno ostatní pro mě bylo ničím. Někdo, koho jsem měl od mala po svém boku, tu najednou nebyl. Ráno mě nikdo nevítal, přes den za mnou nikdo nechodil a venku jsem neslyšel nikoho štěkat. To ticho bylo asi nejhorší.

Moje první zkušenost se smrtí, která mě hodně zasáhla, přesunula na vedlejší kolej všechno ostatní. Bylo to navíc v době, kdy jsme zakládali firmu. Právník se mnou potřeboval komunikovat, všechno se připravovalo a já samozřejmě musel řešit i naše klienty. S jedním to nedopadlo vůbec dobře a později napsal, že jsem si toho vzal na sebe moc, a proto s námi spolupráci ukončil. Nic jsem mu nevysvětloval.

Také jsem si tehdy uvědomil, že podnikání je vlastně nic oproti tomu, na čem nám opravdu záleží. Na naší rodině, přátelích, ale i na tom všem, co máme rádi. Každý z nás něco takového má, a já mám moc rád naše pejsky. Smrt Denýska v mnoha ohledech změnila mé myšlení a plánování. Poučila mě a koneckonců mi připomněla i to, co je v životě nejdůležitější. A firma to není.

24. 8. 2014

Komentáře čtenářů:

Co na můj článek říkáte vy?