Jiří Rostecký Blog mladého podnikatele

Ještě ani jeden rozhovor se mi nepovedl

14. 6. 2016

Mám za sebou už něco přes 70 videorozhovorů. To není nic ve srovnání s profesionálními moderátory. Poslední dobou jejich počet každý týden navyšuji minimálně o 4 nebo 5 nových videí. Přesto se mi za celou dobu ještě ani jeden nepovedl.

A není to nadsázka, sebelítost, přehnaná sebekritika. Je to můj pocit, který v sobě skoro po každém natáčení mám. V hlavě mi koluje mnoho otázek:

Padlo to, co jsem chtěl?
Předalo jsme to, co jsme předat měli?

Naplnili jsme ten důvod, proč video vůbec vzniklo?
Zmínili jsme všechno?
Proč jsem se ještě nezeptal na…?
Nebylo to příliš obecné?
Neřekli jsme tam něco špatného?

Na každý rozhovor se strašně moc těším. Ještě jsem neměl hosta, na kterého bych se netěšil. Vždy jdu do rozhovoru s tím, že se chci něco zajímavého dozvědět a chci divákům předat něco hodnotného. Těším se na výsledek. Pak začneme natáčet a dostaví se taková podivná úleva, když je to hotové.

I pro mě je to práce. Není to jen zábava. Musím vydávat určitý počet rozhovorů na konkrétní témata a i já si v TODO listu odškrtnu další rozhovor, když kamery přestanou natáčet a světla zhasnou. Je to úleva. Další kousek je za mnou.

A během pár vteřin se dostaví nový pocit. Právě ten váhavý. Ptal jsem se špatně, pokládal jsem hloupé otázky, byly příliš obecné, měl jsem to téma pojmout úplně jinak, hosta se pokusit více rozmluvit nebo ho naopak nenechat utíkat od tématu apod. Po každém natáčení si říkám, že jsem se měl lépe připravit, proniknout do tématu hlouběji, více se seznámit s hostem a udělat spoustu věcí jinak.

Některé rozhovory se skutečně nepovedou. Máte skvělé téma a představu o výsledku. Pak začnete natáčet, host je nervózní a já se to neustále učím zvládnout. To, když mne jeho odpověď zaskočí a já „ztratím nit“, když mi dává šíleně obecné odpovědi a já se neumím zeptat lépe, abych tomu zabránil. To, když položím otázku moc kostrbatě, přidám k tomu hloupý komentář (což nesmím) nebo nereaguji na něco důležitého.

Vždycky si říkám, že není špatných odpovědí. Je jenom špatně položených otázek. A já si až při střihání videa uvědomuji, jak jsem je mohl položit lépe a že jsem třeba promarnil velkou příležitost.

Je to o tréninku. O neustálém zdokonalování se. Můžete natočit 10 rozhovorů a určitě se vám jich několik nepovedlo. Můžete strávit přípravou na jeden rozhovor týden, ale stejně to ve výsledku nedopadne. Udělat skutečně povedený rozhovor, který uspokojí moje nároky, není jen o dobrých otázkách. Je to i o tom, jak skvěle to dokážeme před kamerou „zahrát“. Ne připraveně, ale na místě a autenticky.

Možná časem přijdu na to, jak toho dosáhnout u všech videí, témat i hostů. Zatím to nevím.

14. 6. 2016

Komentáře čtenářů:

Co na můj článek říkáte vy?