Jiří Rostecký Blog mladého podnikatele

Jak uvažuje (nejen) mládež? Škola, škola, možná škola a pak určitě práce…

25. 7. 2013

minulém článku jsem se trochu zmínil o naší školní přiznávací stránce. Mezi mnoha statusy si zde někdo postěžoval na to, jak ho škola vlastně vůbec na nic nepřipravila a jak je dneska někde za kasou, i když má maturitu a do školy investoval desítky tisíc (je to soukromá střední škola). Samozřejmě se na jeho vlně svezlo i pár dalších, což mne přivedlo na myšlenku o inteligenci dnešní mládeže.

Řada mladých lidí totiž od školy očekává přesně to, co jim škola nikdy nedá. Má jim najít práci, zajistit vysněnou budoucnost a zbavit všech životních strastí, jimiž si všichni projdeme. Škola tak má hrát funkci základního motoru v jejich životech. Základka je povinná, střední škola má vyústit tím nejdůležitějším – maturitou –, no a kdo má vysokou, už nemusí mít vůbec žádné starosti o tom, že se v životě neuplatní, nenajde si skvělý job a nebude vydělávat minimálně šesticiferné částky každý měsíc. Tak asi uvažuje kdejaký mladý člověk, kterého od střetu s realitou dělí ještě pár naivních dní.

Bohužel ne každý se dnes zajímá sám o sebe. Zajímají nás věci, které jsou kolem nás. Jednou ze základních charakteristik našeho národa (a neříkám, že ne i jiného) je schopnost stěžovat si a házet vinu na druhé. Závidíme bohatým lidem a automaticky je podezíráme z nějaké korupce, podvodů a podobně. Nesneseme úspěch druhých, a tak při poslechu rádiových diskuzí ztrácím na kvalitě sluchu a při čtení internetových komentářů fasuji o nějakou tu dioptrii navíc. Takový jsme lidé, taková je mládež.

Nedostatek zájmu každého z nás je tou největší zlodějnou, kterou pácháme. Avšak ne na jiných, ale na sobě. Přitom stačí opravdu jen malý zájem o nás samotné. Velmi si cením známosti s lidmi, kteří se zajímají o nějaké věci a ví (nebo teprve hledají), co by v životě chtěli dělat. Jakákoliv snaha navíc je podstatně větší investicí do našeho života než zaplacení soukromé školy a očekávání holuba přímo do huby.

Jedním z největších rozdílů mezi soudobou mladou generací a těmi před ní, je dostupnost. Mladí lidé dnes mají strašně moc věcí, které ti starší neměli. Především mají možnosti. Mají obrovské množství možností, které mohou při výběru toho, co chtějí dělat, zvolit. Žijeme v době internetu a informace jsou dostupné jako nikdy předtím. Já se vše, co umím, naučil jen díky internetu a lidem, které jsem na něm potkal. Pročetl jsem stovky blogů, tisíce článků a snad milion různých návodů, pouček a dalšího. Zdaleka nejsem znalý všeho, co bych potřeboval, a dlouho ještě nebudu odborníkem, ale mám nejspíš podstatně větší rozhled než většina mých vrstevníků. Nemám z hůry dáno, mám internet a zajímám se sám o sebe.

Možná, že by to místo toho tupého čumění na Facebooku a každodenního znuděného a nezaujatého vysedávání ve školních lavicích chtělo otevřít oči, zamyslet se a zodpovědět si otázku, co vlastně v životě chci dělat a čeho chci dosáhnout. Místo toho nadávání, jak jsme v životě neúspěšní a nedosáhli jsme toho, čeho jsme chtěli, bychom se měli zeptat, co jsme pro to udělali a jak jsme tomu šli vstříc. Nikdo nám v životě nic nedá a je obrovským pochybením školního systému, že tuto informaci svým studentům nepřipomíná, protože její znalost patří mezi ty základní. A pokud to nejsou schopni udělat rodiče, musí někdo jiný.

Třeba vy sdílením tohoto článku 😛 

25. 7. 2013

Komentáře čtenářů:

Co na můj článek říkáte vy?