Jiří Rostecký Blog mladého podnikatele

Jak si postupně vybavujeme iParťákov

7. 5. 2014

Začátkem února se naše firma přesunula do Olomouce, kde jsme si pronajali bývalý rodinný byt a předělali ho na několikamístné kanceláře. Z těch dnes fungujeme, probíhá odtud veškerá komunikace s klienty, s nimiž zde pořádáme i schůzky. Brzy se chystáme pustit i do vlastních „živých“ školení, meetingů, workshopů a podobně, ale všechno to jde postupně.

Právě školení jsou jedním z hlavních důvodů, proč jsme si pořídili větší prostory a proč jsme si jednu místnost vyčlenili právě pro podobné akce. Je pro nás důležité pracovat s našimi lidmi a zlepšovat jejich práci, což děláme v podstatě od začátku, ale spíše tak nějak operativně. Nové kanceláře nám to velmi usnadní a budeme mít konečně vlastní prostory, kde na tom můžeme pracovat.

Trochu problém pro nás byl výběr vhodného velkého stolu, u něhož by mohlo sedět větší množství lidí. Ten chceme využít právě na zmíněná školení, ale i na plánování různých projektů a podobně. Nakonec jsme se rozhodli zadat jeho vytvoření truhlářovi a nechat si tak vytvořit stůl na míru s tím, že musí být rozkládací a snadno přenositelný. Včera nám konečně přišel.

Naplánovali jsme si to tak, aby nám přišly i židle a stůl jsme mohli začít využívat. Všechno sedlo skvěle, a tak jsme dneska dostali várku deseti židlí, kterých ještě několik budeme muset přiobjednat (člověk by neřekl, jaký je problém koupit více židlí naráz).

Výsledek podle mě stojí za to. Stůl je přesně podle našich představ. Pohodlně se u něj sedí, uprostřed je prostor na kabely, dva otvory na jejich provlečení, má dobrý povrch, dá se snadno a rychle rozložit na malé části, zkrátka je přesně takový, jak jsme si jej představovali. Jeho výroba sice chvíli trvala, ale to nevadí.

V tuto chvíli toho v této místnosti víc nemáme, ale už objednáváme flipchart, tabuli, dataprojektor a další věci. Na zdi bychom chtěli mít naše firemní logo, dále místnost trochu rozzářit vhodnými doplňky a podobně. Teď je to ještě velmi „suché“, ale potřebovali jsme kostru, abychom vymysleli zbytek. Není přeci kam spěchat. Hodně se na to těším.

7. 5. 2014

Komentáře čtenářů:

Co na můj článek říkáte vy?