Jiří Rostecký Blog mladého podnikatele

Jak se dostat do Forbes 30pod30?

14. 4. 2019

Tak jsem byl v Bratislavě na konferenci českého Forbesu. Sešli se tam členové žebříčku 30pod30 z Česka a Slovenska, mezi které letos redakce zařadila i mě, takže jsem dostal pozvánku, tričko a tuhle krásnou cenu, kterou si stoprocentně někam vystavím.

Přiznám se vám, že furt nemohu naplno uvěřit tomu, že mezi 30pod30 patřím i já. Pamatuji si na ten moment, kdy jsem se to dozvěděl. Seděl jsem zrovna s Míšou Gregorovou z Mitonu. O něčem jsme se bavili a já potřeboval dohledat něco v e-mailu. Otevřel jsem ho a vyskočila tam na mě zpráva od šéfredaktora Forbesu Petra Šimůnka.

Musel jsem si ho hned přečíst. Vím, že to není slušné, ale Míšu jsem úplně přestal vnímat. Něco mi říkala a já byl myšlenkami někde úplně jinde. Strašně jsem se těšil, až to řeknu rodině, a popravdě jsem se v tu chvíli nemohl dočkat, až naše schůzka skončí. Promiň, Míšo!

Hned venku po odchodu z Mitonu jsem volal domů. Jestli na 30pod30 něco opravdu stojí za to, tak právě ta radost, kterou tím uděláte svým nejbližším. Moji rodiče mě vždycky naplno podporovali v tom, co dělám, a dělali by to i bez nějakého žebříčku. Dostat se do něj je ale ocenění nejenom moje, ale především jejich.

V tom žebříčku už jsem pár týdnů. Za tu dobu se mě spousta lidí zeptala, jak se tam dá dostat. Upřímně, já nevím. Vím jen to, co mi k tomu pomohlo.

Už na střední jsem si uvědomil, že chci dělat věci po svém. Zvolil jsem si dost těžkou cestu – místo studia na vysoké jsem bez zkušeností a peněz začal budovat vlastní firmu. Já i moji rodiče jsme vsadili na to, že sám to zvládnu lépe a že se mi povede postavit kvalitní základy mojí budoucnosti.

Moje tehdejší vize se ale neukázala jako ta správná. Pustil jsem se do něčeho, co mě brzy přestalo bavit a co mě trápilo. Skoro ze dne na den jsem s tím sekl a pod obrovským tlakem jsem začal od nuly znovu. Dodnes vzpomínám na ty dny, jsem počítal každou stokorunu a odhadoval počet dní, po jak dlouho mi peníze vydrží, uživím se sám, zaplatím si nájem, jídlo a nebudu si muset hledat zaměstnání.

To byla ta doba, kdy jsem naplno rozjížděl MladýPodnikatel.cz. Chtěl jsem pomáhat lidem, protože v tom vidím smysl mého života. Chtěl jsem je inspirovat a posouvat blíže k jejich snům, protože to mě baví a vím, jak důležité je, když se máte, o koho opřít a odkud čerpat inspiraci. A chtěl jsem všechno to know-how šikovných úspěšných lidí v mém okolí dostat na jedno místo a předat jej ostatním.

Koupil jsem levné kamery a začal se s nimi učit zacházet. První videorozhovor jsem bez cizí pomoci natočil s Vojtou Kotousem. Bylo to u něj doma, protože jsem neměl peníze na vlastní zázemí.

Za kamerou nikdo nestál, nikdo nekontroloval, zda opravdu natáčíme, a já se po celou dobu rozhovoru bál, jak to dopadne. Dopadlo to skvěle a Vojtův rozhovor inspiroval už tisíce lidí a já chci věřit, že mnohým z nich změnil život.

Těch rozhovorů za tu dobu vznikly stovky. Inspirují se v nich statisíce lidí ročně. Na tom summitu Forbesu v Bratislavě za mnou přišel jeden borec a doslova mi řekl: „Díky tvým videím jsem začal podnikat.“ Vždycky, když mi tohle někdo řekne, mám chuť toho člověka obejmout. Hned se ze mě stal jeho agent a začal jsem mu ukazovat lidi, které by měl oslovit a kteří by mu mohli předat velmi kvalitní know-how do jeho začátků. Tak se potkal třeba s Honzou Řežábem, ale i s mnoha dalšími. Kéž bych s takovými lidmi na začátku mohl mluvit i já!

Jsem opravdu šťastný, že lidí jako on potkávám stále více. Ty roky práce zdaleka nevyvrcholily nějakým žebříčkem. Jejich výsledkem jsou příběhy všech těch lidí z Česka a Slovenska, kteří moje videa, podcasty, akce, přednášky a články berou jako zdroj inspirace pro jejich podnikání a kariéru. Díky tomu usínám s pocitem, že každou jednu vteřinu se někdo někde posouvá vpřed díky tomu, co jsem vytvořil.

Nevytvořil jsem to ale jen já. Nikdy by to nezvniklo bez těch stovek lidí, kteří si se mnou před kameru nebo na akce sedli a sdíleli své know-how. Nevzniklo by to ani bez všech mých fanoušků, kteří se na to všechno dívají, sdílí to dál a pro které to dělám. A samozřejmě by to nevzniklo ani bez partnerů, kteří mě podporují v mé práci. Pro zajímavost, Shoptet.cz a Stable.cz mě podporují od úplného začátku. Už 3 roky!

Bratislavu jsem si moc užil. Vrátil jsem se z ní plný energie a nápadů, kam dál. Často mi lidé říkají, že vidí velký posun v mé práci a že se jim líbí, jak „rostu“. Tento růst nechci zastavit.

Díky moc vám všem, co mě podporujete a co jste mi do 30pod30 pomohli. Dostat se do něj pro mě znamenalo tvrdě makat, jít si za svým, dělat to, čemu věřím, a pomáhat ostatním. A znamenalo to ještě jednu věc.

Obklopit se VÁMI.

Děkuju!

14. 4. 2019

Komentáře čtenářů:

Co na můj článek říkáte vy?