Jiří Rostecký Blog mladého podnikatele

Jak přistupuji ke tvorbě obsahu?

30. 8. 2019

Jiří Rostecký

Autor fotky: Jirka Chomát

Nepamatuji si, kdy přesně to bylo. Bylo mi tehdy asi 14 let a založil jsem si první webové stránky na internetu. Představovalo to pro mě obrovské dobrodružství, protože mě vždycky bavilo něco vytvářet, budovat a stavět. Jako malý jsem si hrál s Legem, tehdy ve 14 letech jsem ale našel novou vášeň.

Tvorbu obsahu.

Webové stránky pro mě nikdy nebyly jen výkladní skříní, ve které mohu prezentovat svoje produkty či služby. Byly pro mne cestou k propojení se s jednotkami, desítkami a postupem času i se stovkami tisíci lidí tam někde na druhé straně.

Moje první blogy ale nebyly příliš úspěšné. Byl jsem mladé ucho a byl jsem mnohem víc přesvědčený o svých názorech než nyní. Psal jsem jeden chytrý článek za druhým a dělal jsem to, co dělají i dnešní mladí lidé na sociálních sítích – předváděl se a dělal se lepším, než jsem ve skutečnosti byl.

Vysloužil jsem si spoustu kritiky. Řada lidí se mi smála a moje články vyvolávaly mnoho nepříjemných diskuzí. Ačkoliv můj obsah tehdy skutečně nebyl dobrý, dal mi důležitou lekci.

Zjistil jsem totiž, že mohu prostřednictvím svého obsahu vyvolávat v lidech emoce.

To jsem tehdy nevěděl. 14letý kluk takhle nepřemýšlí. Prostě jsem psal nové články a nezabýval se tím, co se stane po jejich vydání. Tahle mi zkušenost mi ale ukázala, jak obrovskou sílu mohu v lidech vyvolat a jaké emoce v nich mohu probudit.

V dalších letech jsem se začal více zabývat tím, co vlastně chci. Tehdy jsem získal druhou lekci, která mi řekla, že emoce prostřednictvím našeho obsahu nejen vyvoláváme, ale můžeme si je i vybrat.

Je naší volbou, jaké emoce to budou. Zda uděláme ostatní šťastnějšími, smutnějšími, zda v nich probudíme vztek, závist nebo něco jiného.

Bohužel si většina lidí v dnešní době, kdy je tvorba a sdílení obsahu zejména díky sociálním sítím mnohem jednodušší, vybrala emoce obdivu. Chtějí předvést svoji inteligenci, nadhled a sdílet své názory, o kterých jsou pevně přesvědčeni. Cílem je, aby jim ostatní tleskali.

„Jo, tys jim to nandal!“

„Přesně tohle si o Zemanovi myslím také. Lépe bych to nenapsal!“

„Ty bys to dělal mnohem líp než oni. Respekt!“

Tito se lidé se snaží dosáhnout obdivu od ostatních a neliší se v ničem od mladých instagramerek, které sdílí jednu vyzývavou fotku za druhou. I ony totiž chtějí vyvolat obdivu. Jenom trochu jiný.

Pro mě obdiv nikdy nebyl tím, co jsem potřeboval a k čemu jsem chtěl využít sociální sítě, webové stránky a další prostředky, které ke tvorbě a sdílení obsahu mám. Místo toho jsem si vybral jiné emoce, které jsou možná mnohem hůře uchopitelné, ale já v nich vidím větší smysl.

Chtěl jsem v lidech probudit to lepší.Můj obsah měl za cíl lidi inspirovat, motivovat a vzdělávat. Přál jsem si, aby jim dodal energii, aby jim napověděl v těžkých chvílích a aby třeba stál na začátku jejich obrovských dobrodružství.

Tento záměr jsem postupem času převtělil nejen do svého dnešního blogu, ale i videorozhovorů na MladýPodnikatel.cz, podcastů, micro contentu na sociálních sítích, ale třeba i do mých přednášek a off-line akcí.

Výsledkem není to, že by mě lidé chválili pod každým mým příspěvkem na Facebooku. Když se podíváte na facebookové stránky oborových médií, jako je MladýPodnikatel.cz, většinou nemají příliš komentářů bez ohledu na to, kolik mají fanoušků. S některými influencery sociálních sítí cílících na obdiv lidí (a tedy nemyslím jen ty, co píší o módě, kosmetice a počítačových hrách, ale i o amatérských politických komentátorech) se vůbec nemohou srovnávat.

A když už někdo komentář napíše, je dost velká pravděpodobnost, že bude negativní. To negativní totiž řekneme mnohem častěji než to pozitivní.

Takže bez ohledu na kvalitu mého obsahu, bez ohledu na jeho množství a bez ohledu na jeho formu, nevyvolávám tolik obdivu vůči mé osobě, jako kdybych denně napsal další z mnoha totéž říkajících a samy o sobě nic neznamenajících precizních názorů na to, co je potřeba změnit v českém školství, jak nespravedlivě působí řešení některých politických kauz a jak jsme jako národ jiní než ostatní.

Na druhou stranu, výsledkem jsou jiné komentáře. Většinou chodí do soukromých zpráv a mluví o tom, jak můj obsah někomu změnil život, začal díky němu podnikat, rady v něm mu pomohly podnikání rozjet, napadla ho nějaká myšlenka, změnil něco ve své firmě nebo se zamyslel nad svou životní filosofií. Těchto komentářů je mnoho a já dnes vím, že po Česku a Slovensku chodí mnoho lidí, kterým můj obsah nějak pozitivně změnil život. Sice mi za to většina netleská a nedává mi lajky na Facebooku, ale slovy marketéra naplňují jiné KPI, které jsem si vybral.

Dělají pozitivní změny ve svých životech.

Sílu této skutečnosti jsem si uvědomil už mnohokrát při naprosto náhodném setkání s některým z mých fanoušků. Zažil jsem už řadu momentů, kdy mi někdo do očí řekl, že díky mně začínal podnikat nebo že jsem mu na začátku podnikání výrazně pomohl a jeho firma tak začala růst. Další mi zase říkají, že poslouchají mé rozhovory a inspirují se v nich pro vedení firem a jejich rozvoj.

Vím, že mě sledují lidé různého věku a různých zkušeností. Začínající podnikatelé, kterým pomáhám v cestě za jejich obrovskými sny. Zkušení matadoři, kterým dodávám novou inspiraci do byznysu. Matky na mateřské, které hledají způsob, jak skloubit výchovu dítěte a podnikání. Studenti, kteří se chtějí učit od zkušenějších a dosáhnout něčeho velkého. Nemocní lidé, kterým dodávám odvahu a pomáhám směřovat jejich pozornost na pozitivní cíle. Podnikatelé, kterým se nedaří a kteří na MladýPodnikatel.cz nachází naději a tipy, jak své krize zvládnout.

Ve všech těchto lidech vyvolávám emoce, které jsem si vybral.

Zamyslel jsem se nad nimi skutečně důkladně, protože nikdy nevím, kdo mě sleduje a čí příběh tak mohu pozitivně nebo negativně ovlivnit.

Proto do svých rozhovorů tak často zařazuji i témata duševní hygieny, zvládání pracovního tempa, hledání štěstí, syndromu vyhoření a dalších věcí, které často opomíjíme.

I tento článek má cíl ve vás vyvolat emoce. Chtěl bych totiž, abyste se zastavili a zamysleli se nad všemi těmi možnosti, které nám ke sdílení informací dnešní svět nabízí. Můžeme velmi snadno začít natáčet vlastní videa, nahrávat podcasty, psát články, fotit fotky a sdílet je s lidmi, kterých nebude málo, i kdybych jich byly jen desítky.

Tuto sílu můžeme využít k vlastnímu dobru a pro náš vlastní byznys či pro naše sebevědomí a vnitřní spokojenost. Můžeme jej ale také využítpro dobro ostatnícha pro to, abychom se jako jedni z mála pokusili uskutečnit posun v jejich myšlení a přispěli k jejich lepším životům.

Když mi bylo 14 let, nevěděl jsem, na začátku jakého příběhu vlastně stojím. Nečekal jsem, že můj obsah bude jednoho dne inspirovat stovky tisíc lidí, z nichž drtivá většina je starší než já a prostřednictvím svého podnikání vytváří hodnoty pro další lidi, dává jim práci a poskytuje jim služby či produkty na řešení jejich problémů.

Dnes je mi 26 let a jsem o něco moudřejší. Vím už, že i jeden článek může někomu změnit život a že skutečně úspěšný obsah je pro mě ten, který přispívá něčemu dobrému, plní mé cíle a nedělám ho jenom pro vlastní ego.

30. 8. 2019

Komentáře čtenářů:

Co na můj článek říkáte vy?