Jiří Rostecký Blog mladého podnikatele

5 největších strachů (nejen) na začátku kariéry (4/5)

25. 6. 2018

Ačkoliv bude tento článek zaměřený především na maturitu, mohou si v něm najít své i ti, co ji mají už dávno za sebou. Na příkladu z mého podnikání jsem rozebral, jak se mi povedlo zvládnout strach z těžké zkoušky. Pokud jste nečetli první, druhý nebo třetí díl, můžete to napravit. Čtvrtý začíná právě teď:

#4 Bojím se, že nezvládnu maturitu

Svého času plnili titulní strany německých novin zejména dva lidé. Žena, která vystudovala fyziku a chemii a v politice začínala tím, že roznášela letáky jedné politické strany. O rok později již byla ministryní německé vlády a dnes je neuvěřitelných bezmála 13 let její předsedkyní a jednou z nejvlivnějších žen světa.

Přesto to Angela Merkelová neměla snadné a při loňských volbách se často spekulovalo, zda se její politická kariéra nechýlí ke konci. Jedním z těch, kdo by po ní mohli funkci kancléře převzít, byl muž jménem Martin Schulz. Nakonec se mu to nepovedlo, ale v politickém žebříčku došel mnohem dál, než by mu mnozí tipovali.

Martin Schulz je totiž člověk, který nejen, že nemá vysokou školu, on nemá ani maturitu. Původně chtěl hrát profesionálně fotbal, ale zranění kolene mu v tom zabránilo. Stal se z něj alhokolik, byl dokonce i nezaměstnaný a je asi posledním člověkem, kterého byste si představili jako budoucího rivala nejvlivnější osoby více než osmdesátimilionového Německa a někoho, kdo zamává předvolebními průzkumy.

Martin Schulz se vypracoval od nuly. Nebo spíš z mínus jedničky. Naučil se 5 jazyků, 24 let je poslancem Evropského parlamentu a 5 let mu dokonce předsedal. Na člověka, kterého ani nepustili k maturitě, je to solidní výkon, nemyslíte?

Ačkoliv už lidstvo mnohokrát dokázalo vyvrátit tezi, že v cestě za úspěchem stojí jakákoliv školní zkouška, a ačkoliv jsme si na příkladech mnoha úspěšných mužů a žen potvrdili, že úroveň dosaženého školního vzdělání rozhodně nemusí odpovídat úrovni, které můžeme dosáhnout ve vlastní kariéře, stejně je strach z neúspěchu u maturity a následků, které takové pochybení bude mít, jedním z největších strašáků mladých lidí.

Já se bál také. A to hodně. Před zkouškami jsem skoro nespal a celou dobu si vyčítal, proč jsem se neučil víc. Nakonec jsem si vytáhl číslo otázky, na kterou jsem se nestihl vůbec připravit, rozebíral knihu, kterou jsem nikdy nečetl, psal sloh o tématu, nad kterým jsem nikdy nepřemýšlel, a pouhým tipováním odhadoval správnou odpověď na otázky, které jsem si nikdy nepoložil. Povedlo se mi odmaturovat napoprvé. A kdybych se stresoval míň, nejspíš bych odmaturoval ještě lépe.

Bál jsem se tehdy všeho. Toho, že nebudu vědět, co mám říkat, ale třeba i učitelů, kteří na mě budou při zkoušce zlí a nedají mi nic zadarmo. Ačkoliv ze mě to napětí po maturitě opadlo, uvědomil jsem si, že ty největší zkoušky mě teprve čekají.

Jedna z nich na sebe nenechala dlouho čekat. Rozjížděl jsem svoji první firmu a doslova každá koruna pro nás byla důležitá. Kontaktoval nás jeden úspěšný podnikatel, který na nás dostal doporučení. Měli jsme mu vytvořit webové stránky. Ačkoliv byl od nás opravdu hodně daleko, domluvili jsme si schůzku, sedli do auta a vyrazili na několikahodinovou cestu.

Naše situace tehdy nebyla jednoduchá. Firma se teprve rozjížděla, takže jsme klientů příliš neměli. Vypadalo to, že nezvládneme zaplatit všechny naše účty a že budeme muset zrušit kanceláře, které jsme si s velkou pompou zařídili. Protože jsem se do podnikání pustil místo studia na vysoké, visela ve vzduchu i varianta, že se v případě neúspěchu vrátím zase školy. A ztráta takového klienta mohla být velkým hřebíkem do rakve všech mých snů a ambicí, které jsem tehdy na začátku měl.

Na schůzku jsem se připravoval dlouho. Vlastně jsem nad ní strávil víc času než nad některými předměty k maturitě. Ještě cestou v autě jsem si v hlavě všechno rozmýšlel a byl jsem v podstatě přesvědčený, že tohle musí vyjít, protože víc se připravit nejde.

Dorazili jsme do klientovy firmy. Překrásná nově zrekonstruovaná budova doslova zářila podnikatelským úspěchem. Asistentka nás usadila do zasedačky, kde jsme tak 10 nekonečných minut čekali na klienta. Najednou se objevil ve dveřích. Snad dva metry vysoký holohlavý Vin Diesel se na nás podíval a tvrdým hlasem pozdravil.

Odpověděli jsme mu a já, protože se mi ten jeho barák fakt líbil, ještě mile dodal, že mají moc hezkou budovu. Otočil se, zády k nám řekl strohé „díky“ a odešel.

Zůstali jsme v zasedačce sami, s otevřenými ústy a bez známek života jsme si nemohli říct nic jiného než: „A do prdele.“ Byla to naše první podobná schůzka! Neměli jsme skoro žádné zkušenosti, jeli jsme tam několik hodin a potřebovali jsme ten obchod uzavřít! A teď tohle…

Po chvíli se ta česká verze Vina Diesela vrátila. Posadila se a okamžitě začala. Jeho slova si pamatuji dodnes: „Pánové, dostal jsem na vás doporučení. Já to asi chápu. Přehazujete si klienty mezi sebou, abyste si co nejvíc vydělali. Proč bych vám měl věřit?“

Zjistili jsme, že ty známky života přeci jen nějaké byly, protože moment, kdy jsme je ztratili, přišel až nyní.

Následovala série podobných dost náročných otázek, na které nechcete odpovídat. Stal se vlastně ten nejhorší scénář, kterého jsem se bál i u maturity. Ve velmi důležitý moment, při kterém se rozhodovalo o mé budoucnosti, jsem dostával extrémně náročné otázky, na které jsem neznal odpovědi, a ptal se mě na ně člověk, který mě od pohledu nenáviděl. Horší už to být nemohlo.

Nepamatuji si, jak dlouho to trvalo. Myslím si, že tak dvě nebo tři hodiny. Když jsme odjeli, volal mi za chvílí známý, který nás Vin Dieselovi doporučil. I jeho slova si dodnes pamatuji: „Teď mi volal. Hele, je z vás nadšený. Prý se ti z toho hned povedlo udělat workshop a on si poznamenal spoustu tvých dobrých nápadů. Hned mi některé říkal do telefonu. Tohle prý ještě u firem, jako jste vy, nezažil a stoprocentně do toho s vámi půjde.

Když jsme dojeli domů, měl jsem slzy v očích. Už mi ani tak nešlo o ty peníze jako o to, že se povedlo tak náročnou schůzku zvládnout. I tehdy jsem si uvědomil, že podstatné jsou dvě věci – velmi dobře poslouchat a rozvíjet myšlenky. Protože když neposloucháte, nikdy nezjistíte, co vám ten druhý chce skutečně říct. A když nerozvíjíte jeho nebo vaše myšlenky, nikdy nezjistíte zase to, zda jsou to ty nejlepší, které vás mohly napadnout.

Kdybych dnes šel k maturitě znovu, méně bych vzpomínal na to, co se píše v učebnicích, a více nad věcmi přemýšlel. Při té schůzce jsem ze své přípravy nepoužil vůbec nic. Ale situace mě donutila tak bedlivě klientovi naslouchat a tak usilovně přemýšlet o všem, co mi říká, že jsem s ním dokázal vést debatu na úrovni, kterou jsem sám nečekal.

Nakonec jsme ten web opravdu začali dělat. Brzy se to ale vinou klienta začalo rozpadat, protože s ním byla velmi náročná, chaotická a nespolehlivá komunikace. Vycouvali jsme z toho. Tehdy na začátku pro nás ale úspěch při té schůzce byl obrovskou vzpruhou a motivací, která nás nastartovala. Dodala nám sebevědomí a elán do další práce.

Vin Diesela jsme nakonec ani nepotřebovali. Našli jsme si jiné klienty. Já si díky němu ale uvědomil, že ačkoliv přede mnou mluvil s mnoha jinými zkušenějšími profesionály, může to být právě schůzka s uchem, jako jsem byl já, ze které bude ze všech nadšený nejvíc. A že vždycky může překvapit někdo, do koho byste to vůbec nečekali. Jako Martin Schulz a mnoho dalších.

25. 6. 2018

Komentáře čtenářů:

Co na můj článek říkáte vy?