Jiří Rostecký Blog mladého podnikatele

Jaké to je napsat, že zavíráte vlastní firmu?

14. 5. 2016

Bylo 5. května kolem třetí hodiny ráno. Seděl jsem u počítače a vydával článek o tom, že zavírám iParťáka. Firma byla „zavřená“ skoro od začátku roku, ale veřejně jsem to přiznal až teď. Měl jsem strach a nevěděl jsem, co mě čeká. Proto jsem článek publikoval v noci.

Je to hodně zvláští pocit, když píšete článek o tom, proč něco končí. Netušil jsem, jak jej podat a co všechno do něj napsat. Chvíli jsem přemýšlel i o tom, že bych článek nepsal vůbec, ale nakonec jsem se rozhodl, že jo a že z něj udělám i pár dalších článků s největšími chybami, kterých jsem se dopustil.

Nejhorší byl ten strach, co na to řeknou ostatní. Přeci jen takových článků na internetu moc není a jen tak přiznat, že jste zavřeli rozjíždějící se firmu, protože vás to přestalo bavit, skutečně vybočuje z běžného čtení online. Z reakcí jsem měl opravdový strach a nevěděl jsem, co čekat. Proto jsem článek vydal ve 3 ráno, na osmou naplánoval publikaci na sociálních sítích a řekl si, že nevstanu dřív než v deset, dokud nebudou první reakce.

A ty přišly. Měl jsem několik zpráv na Facebooku, přišlo několik e-mailů a sociální sítě i blog už měl první komentáře. Tady jsou některé z nich:

komentar-blog-3

email-odvaha

komentar-blog-1

komentar-blog-2

fb-komentar-1

fb-zprava-1

komentar-blog-5

komentar-ivana

komentar-ip-a

komentar-b

A přišlo toho ještě víc, ale to bych sem všechno nedal. Díky moc všem, co mi napsali, za obrovskou podporu. Udělalo mi to radost a dalo mi to motivaci do dalšího tvorby. Díky!

konec-ip-fb-post

konec-ip-tw-tweet

Co jsem si z toho odnesl?

Těch důležitých ponaučení bylo hodně. Nejvíce jsem si uvědomil tyto:

V reakcích na můj článek mi několik lidí na schůzkách řeklo a do e-mailu napsalo, že prochází něčím podobným. Jeden člověk se mi dokonce přiznal, že má 2 firmy a jedna ho už vůbec nebaví. Spíš ho užírá. Další člověk se zase našel v tom trápení s externími pomocníky a vyprávěl mi, jak je z toho často nešťastný a že by nejradši taky dělal něco jiného.

Nevím, co na to říct. Napadá mě jenom jedna věc: Neblbněte a jděte do toho!

Zmeňte to, co děláte. Začněte dělat něco jiného. Najděte to, co vás bude bavit, protože v tom možná dosáhnete i lepších výsledků. Třeba jste v situaci, kdy nemůžete tak jako já přestat „ze dne na den“, ale můžete se na to začít připravovat. Tvořit si finanční zálohu, začít stavět základy něčeho nového, sbírat si kontakty, vzdělávat se v tom, zkoušet nebo dělat cokoliv, co vám jednoho dne usnadní ten přechod.

Ať už uděláte cokoliv, je to vaše rozhodnutí a váš život. Ve výsledku vás nikdo nebude litovat a nikdo nikdy neocení, že jste zůstali v tom, co děláte. Kdybych se já nepřiznal, všichni by mě viděli jako toho, co dělá iParťáka. Ne toho, co dělá iParťáka, ačkoliv to nechce dělat, nebaví ho to a hodně se překonává. To samé platí u vás.

Ten článek byl jen vyvrcholením něčeho, na čem jsem pracoval několik předešlých měsíců. Bylo to hodně náročné a některé dny bych nechtěl prožít znova. Ani já to nemohl zapíchnout doslova ze dne na den, ale mohl jsem začít dělat první kroky, které mi umožnily zrealizovat změnu a zachovat si svůj životní standard.

Pokud jste tedy i vy dnes v situaci, kdy nechcete pokračovat a raději byste dělali něco jiného, tak přemýšlejte o tom, jak toho dosáhnout. A udělejte první kroky jako já. Jinak to nikdy neuděláte a za pár let si můžete říkat „kdybych já tehdy…“.

A to, předpokládám, nechcete.

PS: Na blogu už je první chyba. Můžete si ji přečíst zde.

14. 5. 2016

Komentáře čtenářů:

Co na můj článek říkáte vy?