Jiří Rostecký Blog mladého podnikatele

Jak být úspěšný

4. 3. 2019

Chtěl bych toho v životě hodně dokázat. Nemyslím jen v práci, ale v celém mém životě. Mám spoustu snů a moc rád si stanovuji cíle. Dosáhl jsem zatím většiny z nich. U té menšiny jsem se některých dobrovolně vzdal, u jiných to jednoduše nevyšlo.

Teď momentálně procházím obdobím, ve kterém jsem si uvědomil, že jsem už většiny svých aktuálních profesních cílů dosáhl.

Přál jsem si inspirovat lidi natáčením rozhovorů a dneska jich mám na webu přes 4 stovky.

Přál jsem si podporovat podnikatele kvalitními off-line konferencemi, které budou jiné než ostatní a které získají velmi pozitivní hodnocení od svých účastníků. Mám jich za sebou už několik, drtivá většina účastníků se na ně vrací a doporučují je lidé z malých i velkých firem.

Přál jsem si pomáhat ostatním, a tak dnes podporuji několik neziskových organizací a některých jsem pevnou součástí.

Také jsem si přál předávat své zkušenosti studentům, protože jako student jsem začínal, udělal jsem spoustu chyb a rád bych před nimi varoval i ostatní. Jen v následujících týdnech mě čeká přednáška na Karlově univerzitě, na VŠE (obě v Praze) a na Masarykově univerzitě v Brně. Dohromady jsem přednášel už pro tisíce studentů ze středních a vysokých škol. A další tisíce mě snad letos čekají.

Splnil jsem si i další profesní cíle. Dostal jsem se na místa, která jsem chtěl navštívit. Potkal jsem lidi, kteří mě velmi zajímali. Dokonce se mi zadařilo i po finanční stránce a začal jsem vydělávat více, než jsem na začátku čekal.

A pak přišlo období, ve kterém jsem si tohle všechno uvědomil. Ohlédl jsem se zpět, viděl jsem výsledky mé práce a všechno to, co se mi povedlo, ale i to, co jsem podcenil. Všiml jsem si řady výher i proher a došlo mi, že je čas se zastavit, zamyslet se a zjistit, co dál.

Začal jsem tedy přemýšlet. Ptal jsem se sám sebe, co bude můj další cíl. Zda mám založit vlastní firmu a vytvářet pracovní místa. Zda mám založit startup a zrealizovat některý z mých nápadů, které nosím v hlavě. Zda mám vybudovat vlastní neziskovku, protože pomáhat lidem mě baví ze všeho nejvíc. Nebo zda se mám nechat zaměstnat, protože vidím spoustu lidí, se kterými bych chtěl pracovat a od kterých bych se chtěl učit.

Leželo přede mnou mnoho scénářů. Žádný z nich by nebyl jednoduchý, ale po tom všem, čím jsem si už prošel a co jsem se měl možnost naučit, si na ně troufám.

Začal jsem si tedy rozmýšlet, co všechno k tomu potřebuji. Bez čeho to nepůjde. Takový ten recept na úspěch. U každého z těch nápadů byl jiný, ale jedna věc byla vždy podmínkou.

Já.

Došlo mi, že sebelepší nápad nezrealizuji sám bez sebe. Hodně podnikatelů na sebe ve svých plánech zapomíná. Já na začátku o sobě nepřemýšlel vůbec. Když jsem po maturitě zakládal svou první firmu, viděl jsem spoustu podmínek pro dosažení úspěchu, ale sám sebe jsem do nich nezahrnul.

Jenomže já jsem tou nejdůležitější podmínkou, bez níž se mi žádný z mých plánů splnit nepovede, což jsem si ověřil i ve vlastní praxi.

Jiří Rostecký

Pokud tenhle člověk nebude fungovat, nedokážu vůbec nic. Mohu na to mít sebevíc peněz, mohu se obklopit sebelepšími lidmi a přijít s nejlepším nápadem na světě, ale bez tohodle frajera mi to bude k ničemu. | Autor fotky: Jirka Chomát

Mám obrovské štěstí i smůlu v tom, že jsem ve svém věku pochopil moji vlastní hodnotu. To, když jsem pracoval na počítači a cítil nepříjemnou slabost. To, když jsem musel rychle ukončit natáčení mých rozhovorů, protože se mi dělalo špatně. To, když jsem toho chtěl tolik udělat, ale musel jsem běhat po doktorech a fyzioterapiích. To, když jsem nastoupil do tramvaje a jel na schůzku, ale hned na další zastávce jsem musel vystoupit, protože mi nebylo dobře.

Ve všech těchto případech jsem totiž zapomněl sám na sebe.

Dneska je mi 26 let. Jsem naprosto zdravý! Ale dostal jsem od života nesmírně cennou lekci, jak křehké naše tělo je a jak snadno jej člověk může nevědomky obětovat pro něco, co zdaleka takovou hodnotu nemá.

Byl jsem hloupý? Možná. Sám si to dneska vyčítám. Jenomže tehdy jsem to nevěděl. Mohl jsem to slýchat ze všech stran, ale asi jsem si myslel, že vydržím víc nebo že mě to nepotká. Nečekal jsem, že ta hranice průseru je tak blízko a že k doktorům je to takový kousek. Pak to přišlo, já sám sebe nenáviděl a najednou mi všechny moje profesní cíle přišly nicotné.

Začal jsem o tom mluvit s dalšími lidmi. Nestyděl jsem se za svůj příběh a sdílel ho s ostatními, protože jedině tak se mohu pokusit zabránit tomu, aby se to nestalo i jim.

Zjistil jsem, že nejsem sám. Ti lidé mi totiž začali vyprávět své vlastní příběhy. Většina z nich byla ošklivá. Lidé, do kterých bych to v životě neřekl, trpěli depresemi. Úspěšní podnikatelé byli vyhořelí a řešili spoustu zdravotních problémů. Mnoho dalších trápily opakované bolesti zad, šíje, hlavy či čehokoliv jiného. Jiní zase kolabovali, další se dopracovali k pravidelným dávkám léků.

Chvílemi mi to připadalo tak, že nemocní jsou dneska úplně všichni. Teprve, když jsem začal o svém zdraví mluvit s ostatními, tak mi došlo, kolik nemocných lidí kolem sebe mám. Bez ohledu na to, jak jsou staří, jaké mají pohlaví, co dělají nebo jak velkých úspěchů dosáhli. Spojuje je to, že jsou nebo byli nemocní.

Takže když jsem tak seděl a přemýšlel, co bude ten můj další velký cíl, odpověděl jsem si jasně.

Být zdravý.

Protože jedině zdravý dokáži cokoliv. Protože, když budu zdravý, budu moci po každém pádu zase vstát a začít znovu. Když budu zdravý, budu se moci pouštět do dalších dobrodružství, užívat si čas s lidmi, které mám rád, a dělat věci se smyslem i bez smyslu jenom proto, že můžu.

Jiří Rostecký

Naše plány hodnotíme z mnoha úhlů pohledu, ale na jeden zapomínáme – zda jsou zábavné. Byly to už ale naše babičky, které říkaly, že právě smích léčí. | Autor fotky: Jirka Chomát

Mrzí mě, jak často na zdraví zapomínáme. Mluvíme o úspěchu a o tom všem, co k němu potřebujeme. Vyprávíme příběhy úspěšných lidí, ale nevyprávíme je celé a já potom poslouchám, jak neúměrnou cenu za ten úspěch zaplatili. A motivujeme tak snad miliony lidí k žití života, který končí dřív a je plný problémů a iluzí jenom proto, aby byli jakože lepší.

Přispívám k tomu i já. Dříve jsem si to neuvědomoval, ale teď už ano. Moje články, videa, podcasty, přednášky a příspěvky na sociálních sítích ročně inspirují minimálně stovky tisíc lidí. Dělám to proto, že si přeji, aby byli uspěšní. Mnohem víc jim ale přeji pevné zdraví, a proto bych jim chtěl vedle těch super příběhů a tipů pro úspěch říct i to, jak kvalitně žít a jak být zdravý.

Pokusím se tedy v mých rozhovorech o zdraví mluvit mnohem více než dřív. Proto o něm budu mluvit (a už dávno mluvím) na mých přednáškách pro studenty a pokusím se je varovat před tou hranicí, kterou jsem sám překročil. Pokusím se zdraví zahrnout i do mých off-line konferencí a do dalších aktivit.

Zkrátka o něm budu mluvit víc. O to mém, o tom vašem a o tom ostatních.

Protože zdraví je to nejdůležitější, co máme. Mělo by být součástí všech byznys plánů, obchodních strategií, firemních kultur a všeho dalšího, co tak často v byznysu řešíme. Řešit vlastní zdraví bychom totiž měli jako první.

Ne někdy jindy. Ne po práci. Ne, až bude čas. Ale právě teď.

Stačí i málo. Třeba jít kus cesty do práce pěšky, v průběhu dne se protáhnout a celý den jen nesedět, dát si k obědu něco zdravějšího, nezapomínat se napít, více odpočívat, nenosit si práci až do postele, spát alespoň 7 hodin, vymezit si čas jenom pro sebe, prostě udělat cokoliv navíc pro naši budoucnost.

Začít se změnami, ať už budou jakkoliv velké, můžeme již dnes.

Je to jediný recept na úspěch.

A překvapivě funguje.


Pokračuj ve čtení: Vzorem pro ostatní

4. 3. 2019

Komentáře čtenářů:

Co na můj článek říkáte vy?