Jiří Rostecký Blog mladého podnikatele

Co mě naučily volby do Poslanecké sněmovny 2017?

22. 10. 2017

Máme za sebou volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky. Pro mě osobně jsou nejen významnou možností ovlivnit další směřování naší země, ale současně se i naučit něco o naší společnosti a marketingu.

Byly to moje první volby, které jsem aktivně sledoval. Před čtyřmi lety mi bylo 20 let a upřímně, řešil jsem úplně jiné věci. Letos jsem ale přečetl snad stovky článků, průběžné sčítání hlasů jsem sledoval po minutách a na Mladém podnikateli zobrazoval okno, které uživatele vyzývalo k návštěvě volebních místností. A naučil jsem se u toho několik věcí.

1. Bubliny jsou větší problém, než si myslíme

O sociálních bublinách se mluví stále více. Asi nejvíce se diskuze o jejich vlivu na společnost rozběhla po zvolení Donalda Trumpa, kdy si někteří lidé uvědomili, jak nebezpečná může být kombinace schopnosti politika vytvořit si na sociálních sítích svoje publikum a algoritmů, podle kterých třeba Facebook zobrazuje svým uživatelům nové příspěvky.

Uživatel se pak může snadno dostat do pasti. Preferuje-li Donalda Trumpa, budou se mu primárně zobrazovat příspěvky o něm (a „pro něj“). A společně s tím i fake news, ve kterých se může utvrzovat. Prostor pro opačný názor nebo pro vysvětlení reality tu není – v podstatě i odporuje algoritmům sociálních sítích. Proč by vám měly ukazovat pejsky, když chcete sledovat kočičky?

Bubliny se projevily i v Česku. Nemám mezi přáteli snad nikoho, kdo volil KSČM, SPD a nejspíš ani ANO. Kdybych nesledoval svět i tam venku mimo moji bublinu, nedokázal bych výsledky voleb pochopit.

Zásadní problém s bublinami podle mě přichází i z hlediska médií, která jsou v pasti podobně jako uživatelé na Facebooku. Respekt, Reportér, Neovlivní, Seznam Zprávy a další mohou vytvořit tuny contentu o tom, proč jsou Andrej Babiš nebo Tomio Okamura nebezpeční, ale nic to nezmění na tom, že ANO ve volbách získá skoro 30 % a SPD 10,64 %. Zoufalá je v tom i Česká televize a další média.

Dokud nenajdeme způsob, jak naše sociální bubliny prolomit, jednoduše se budeme muset smířit s tím, že jsme zavřeni v místnosti, kde s námi většina lidí nejspíš souhlasí, ale máme jen velmi malý vliv na ty, co jsou v místnostech vedlejších. A dost možná vůbec netušíme, co se u nich děje.

2. Emoce (i nadále) rozhodují

Někteří novináři se tomu stále diví, v marketingu se o tom ví už dlouhá léta. Emoce rozhodují. Už v roce 2002 získal Nobelovu cenu za ekonomii Daniel Kahneman, který v podstatě potvrdil, že racionalita v našem rozhodování nehraje zas tak silnou roli, jak si možná myslíme. Sdělení, které je na první dobrou vlastně banální a pochopitelné, nedokázala zpracovat a prakticky využít většina médií a politických stran. Mnozí z nich se snaží neustále dokola opakovat složitá fakta, definice a jakousi pravdu, kterou ale běžný posluchač nevydrží vnímat dlouho.

To je jedním z důvodů porážky Zelených nebo třeba Bohuslava Sobotky vypadajícího jako něco mezi úředníkem a učitelem střední školy. Jeho projev, ačkoliv může být obsahově zajímavý, je většinou velmi nudný, příliš formální a neatraktivní.

Je nutno se smířit s tím, že hnutí ANO ani Okamurovo SPD k zisku mandátů nepomáhají fakta, ale emoce, že jejich voliči možná fakta nechtějí a už vůbec je neumí a nebudou ověřovat. Špatná zpráva to je jenom do takové míry, do jaké toho někdo dokáže zneužít.

3. Nezáleží jen na tom, co je teď

Líbilo se mi, jak se pouhé minuty po sečtení hlasů začaly rozebíhat debaty o dalších volbách. Kdo bude mezi horkými kandidáty na premiéra za 4 roky, pokud vláda dokáže takovou dobu existovat? Jak volební potenciál jednotlivých stran ovlivní koalice s hnutím ANO? A pro koho je tedy lepší zkusit odvést excelentní práci v opozici?

Andrej Babiš a s ním i celé ANO to bude mít těžké. Padne na něj zodpovědnost za celou vládu. V příštích volbách už nebude moci tak snadno nadávat na to, že „tohle podělali oni“, „za tohle mohla ČSSD“, „my jsme neměli šanci“ apod. Získal takový počet mandátů, že sice nemá ústavní většinu (naštěstí), ale má prostor vládnout. A rychlé nabytí oblíbenosti jeho hnutí může ještě rychleji vyprchat, pokud jeho vláda nebude mít výsledky.

Podobný osud čeká i Piráty. Absolutně nevíme, co od nich můžeme čekat. Nejsou jejich řeči jenom plané sliby? Nejsou to ve skutečnosti amatéři, kteří absolutně netuší, jak se dělá vysoká politika v praxi? Uvidíme…

Každopádně nás nečeká jednoduchá politická situace a vytěží z ní maximum jenom ti, co si dokáží zachovat tvář. „Long-view“ je nepříjemný proto, že nepřináší zisk nyní, ale může jej přinést za pár let. Je otázkou, která ze stran to dokáže obětovat, jít do risku a počkat. A která se bude snažit dostat do vlády ihned a dost možná ztratí tvář. Nejspíš výmluvou, že je lepší vládnout s ďáblem, než nevládnout vůbec, nebo nějakým hodnoty popírajícím podobným nesmyslem, kterého mohou zpětně litovat jako dnes ČSSD a Lidovci, které evidentně ANO naprosto převálcovalo.

4. Konec influencerů v Čechách

Zde si dovolím trochu rýpnout. V mém oboru existuje řada influencerů. Vedou naprosto úžasné diskuze na Facebooku a na Twitteru. Ačkoliv se věnují nejspíš online byznysu nebo marketingu, laicky se vyjadřují i k celospolečenským tématům a k politice. A protože měla značná část z nich potřebu zmínit, komu hodili lístek do urny, nejspíš mezi nimi vedla TOP09.

To je realita na Facebooku. V další sociální bublině. Realita tam venku je 5,31 % a 60,84 %. První číslo je výsledek TOP09 (i Dominik Feri dokázal straně pomoci nejspíš více než všichni tito influenceři dohromady) a to druhé volební účast (srovnatelná s předchozími lety).

Ono bohužel nestačí psát chytré statusy a hrát si na intelektuála na Facebooku. Na něm není tak těžké se stát influencerem, aniž byste (evidentně) získali reálný vliv. Nemyslím na miliony lidí, ani na statisíce. Myslím alespoň na ty, co vás na Facebooku sledují.

Něco se musí změnit a já nevím, co. Přál bych si ale, aby co nejvíce lidí ze svých sociálních bublin vystoupilo a kromě psaní statusů se pokusilo i o něco dalšího. Soudě dle počtu statusů, jejich délky a aktivních diskuzí to není o čase ani o motivaci. Je to jenom o tom, že psát na Facebook je příliš snadné, ačkoliv to nic moc nezmění.

5. Všechno špatné je pro ně dobré

Volby možná nedopadly úplně nejlépe, ale i tak lze najít dobré zprávy. Za mě osobně jsou to tyto:

Takže na závěr? Všechno špatné je pro něco dobré. Buďme optimisté. Mohlo to dopadnout ještě podstatně hůř.

22. 10. 2017

Komentáře čtenářů:

Co na můj článek říkáte vy?