Jiří Rostecký Blog mladého podnikatele

Češi umí skvěle zprotivit i sebemenší obchod či službu

15. 8. 2013

Tak vám nevím, nějak se mi ta nálada v Čechách přestává líbit. Nevím, zda je to politickou situací, těmi vždy rychle vyšumějícími soudními spory, nízkými platy či čímkoliv jiným. Vím pouze to, že mi Češi přijdou jako šíleně „nasraný národ“ a často si pokládám otázku, zda není lepší mlčet, dělat neviditelného a co nejdříve zmizet domů.

Včera jsme byli na procházce po městě. Zašli jsme se podívat k řece, která přímo sousedí s městským plaveckým stadionem. Poměrně mě udivilo, že uprostřed srpna za hezkého teplého počasí jsou bazény skoro prázdné, nikde se nikdo neopaluje a ani není slyšet výkřiky dětí na tobogánech. Když jsme plavečák obešli, všimli jsme si malého občerstvení, kde byly snad jen dva tři stoly a pult, za nímž se vydávaly různé nápoje a menší pokrmy. Udělalo nám to radost, protože jsme byli po cestě unavení a nějaké to pití by určitě bodlo.

Vešli jsme tudíž do prostoru občerstvení, které bylo spjato s areálem plavečáku. Říkal jsem si, že zde asi musí být normálně narváno, když pár metrů dál už vidím bazény. Pozdravili jsme a poprosili jsme o vodu. Paní se na mě podívala stylem, že si asi dělám legraci a že to určitě nemyslím vážně. Předvedla prazvláštní grimasu a houpavou chůzí se odebrala dozadu, kde začala čepovat nějakou tmavou tekutinu (nejspíš kofola). Bylo nám všem jasné, že paní má tak dvě promile, sotva se drží na nohou a určitě nám nepřinese to, oč jsme ji žádali. Beze slov jsme se odebrali rychle pryč, protože jsme nechtěli vyvolávat konflikt s opilým člověkem a akorát si zkazit hezký den. Už jsem chápal, proč tak překvapivě prázdné, příjemně vyhlížející občerstvení nemá žádné hosty.

Kousek dál je jeden obchoďák, tak jsme se rozhodli zajít tam. Asi všichni znáte ty scénáře ze všech možných obchodů, kde se na vás prodavačka v roli pokladní ani nepodívá. Ta, co jsme potkali my, se nejenom, že nepodívala, ale dokonce se v půlce markování začala naprosto ignorantsky bavit s nějakou další prodavačkou. Asi tak minutu jsme se jen dívali, zda to myslí vážně nebo ne. Myslela.

No a dneska jsem šel na oběd. Počkal jsem si do jedné, abych předešel polední špičce. Restaurace už tak byla docela prázdná, vlastně byly obsazeny akorát tři stoly. Posadil jsem se a čekal. Za chvíli přišel pán, položil mi jídelní lístek na stůl a odešel. K pití jsem asi nic nechtěl. Vybral jsem si a v prázdné restauraci jsem asi pět minut čekal, než ke mně jeden ze tří obsluhujících dojde. Když došel, objednal jsem si a opět se mě nezeptal, zda nechci nějaký nápoj. Sám jsem si o něj řekl až poté, co jsem dostal polévku. Z rychlého posezení se tak stala hodina, z níž jsem tak 45 minut strávil naprosto zbytečným čekáním v prázdné restauraci. Už je poté, co jsem dojedl, jsem musel tak 10 minut čekat na to, až si mě všimnou a přijdou si pro talíře a zaplacení. Místo toho se bavili za barem.

Jak z plavečáku a obchoďáku, tak i z této restaurace jsem neodcházel v dobré náladě. Rozhodně ne v tak dobré, se kterou jsem tam vcházel. Občas přemýšlím, co vše za tím stojí. Zda je tento národ natolik hloupý a otrávený, že si nedokáže vážit svých zákazníků nebo prostě jen jiných lidí. Nevím, jaké to je v cizině a popravdě je mi to je jedno. Mrzí mne to, jak se chovají Češi k Čechům a jak dokáží lidem zprotivit i něco takového, jako je koupě dvou neperlivých Matonek.

Proč si myslíte, že to tak je? A změní se to někdy?

15. 8. 2013

Komentáře čtenářů:

Co na můj článek říkáte vy?