Jiří Rostecký Blog mladého podnikatele

Čemu se vyhýbám a podle jakých kritérií se rozhoduji, když s iParťákem nabírám nové posily

2. 8. 2012

iParťák.cz a všechny naše služby nám postupně rostou. Začínáme si užívat fungujícího systému, akorát musíme vychytat mouchy. Někdy nám ještě dělá problém, když máme více zakázek, abychom to všechno dokázali včas zorganizovat a v pohodě vyřídit. Někdy totiž začneme zmatkovat, jelikož chceme být opravdu rychlí, a děláme zbytečné chyby (něco zapomeneme odeslat, nevšimneme si nějakého požadavku klienta a podobně). Už se ale zlepšujeme a řešíme rozrůstání našeho týmu.

S rostoucím počtem zakázek musíme samozřejmě i rozšířit naše řady, jelikož když přijde objednávka na překlad 20 stran do polštiny a hned poté chce někdo přeložit polský web, tak se to prostě v jednom člověku za jeden den zvládnout nedá. Akorát tím riskujeme snížení kvality naší práce, a to je špatně. Proto chceme mít co nejširší tým, který vždy 100% pokryje všechny požadavky a nikdy nemůže selhat.

iParťák mi jako vůbec první projekt dovolil dvě věci. Jednak si mohu vybírat a jednak mohu mít trochu větší požadavky. Obojí vysvětlím.

Podle čeho vybírám lidi do týmu?

Předem je nutno upozornit, že musím rozlišovat svoje zájmy coby provozovatele magazínu, který hospodaří s jinými čísly, a coby poskytovatele kvalitních služeb, který také hospodaří s jinými čísly a hlavně má na hřbetu povinnost odevzdat kvalitu, za kterou také dostane zaplaceno. Přiznám se, že některé moje magazíny by musely mít vyšší zisky na to, aby dokázaly uplatit redaktory, které nabízím. To je však naprosto omluvitelné. U iParťáka mi jde o to, abych skutečně nabídl maximální kvalitu, k čemuž potřebuji profesionály, které je nutno pečlivě vybrat a dobře zaplatit. A věřte, že není sranda to vše ukočírovat…

Při vybírání lidí do našeho iparťáckého týmu vždy požaduji pár zvláštností. Nejednou se mě v emailu některý uchazeč ptal, zdali je daná informace opravdu tak důležitá. Jedná se hlavně o následující:

IČO

Ptát se na IČO je trochu divné. Samotnému je mi putna, dokud nedojde na fakturaci. Jenomže když se zeptám na to, zdali jsou podnikatelé nebo ne, dočkám se odpovědí, že ano. Pak se zeptám, zdali jsou plátci DPH. Řeknou, že ano. A jakmile dojde na to, jaké mají IČO, odpovědi se nedočkám, protože neví, co to je. Nakonec to podnikatelé vůbec nejsou, a i když píší kvalitní texty, v těchto „věcech“ se nevyznají a vždy pracovali třeba na dohodu. Toto se mi stalo už několikrát.

Skype, ICQ, jiné IM

Často jsem se také setkal s problémem ohledně komunikátorů. Vyžadujeme komunikaci po ICQ nebo Skype. Přednost dáváme skypování, jelikož se zde dají uspořádat hromadné chaty a dá se i telefonovat. Celkově mi ten klient nějak přirostl k srdci, takže jsem spíš pro něj 😀 Navíc neporučuji božské podmínky ICQ.

Důvod je snadný. Jde nám o tu rychlost. Když dostanu zakázku a potřebuji ji předat překladateli, nestačí mu poslat email a čekat, až se ozve. Prostě ho potřebuju nejlépe hned. Takže volám, píšu SMS nebo (v tom lepším případě) mám Skype, kde je online nebo za chvíli bude. Je to lepší i z hlediska řešení jakýchkoliv problémů. Mohu tak i spojit dva lidi, kteří třeba překládají z polštiny a práci si navzájem kontrolují, případně si pomohou v nesnázi a podobně.

Věk

Do třetice všeho dobrého jsem si nechal to nejlepší, kde se rozepíši nejvíce. Věk je pro mě velice důležitý. Možná vás napadne, že jsem zaujatý, když soudím jen podle věku, ale mám pro to zkušenostmi podložený důvod. Hlavně na Objevit jsem spolupracoval s řadou redaktorů, kterým bylo tak pod 20 (max. 25) let. Musím říci, že většinou tato spolupráce nedopadla dobře.

Nechci soudit většinu a už vůbec nechci jakýmkoliv způsobem varovat před spoluprací s mladými lidmi, ale doposud jsem měl co dočinění s pár lidmi tohoto věku, kteří pro mě měli něco dělat, já je měl platit a vše dopadlo dobře. S většinou z nich jsem se bohužel rozhádal, protože jsem jim třeba řekl, že jejich práce potřebuje upravit, obsahuje chyby, nedává smysl a podobně. Pak to začalo skřípat, jejich ego se pohnulo a vše šlo do háje.

Kdežto když spolupracuji se staršími a zkušenějšími lidmi, mohu se s nimi daleko lépe domluvit. Když je upozorním na stejné chyby, vše lze řešit s klidnou hlavou a dopadne to dobře. Lze s nimi najít kompromis, vyřešit jakýkoliv problém, aniž bych se bál na cokoliv zeptat. Mohu s nimi probrat i problémy celého projektu, zeptat se jich na vlastní názor a nebát se posměchu, což se mi už u náctiletých nejednou stalo.

Rovněž při rozvázání spolupráce jsem vždy vyšel lépe se staršími lidmi, než jsou ti pod dvacet, kteří dost často začali dělat problémy. Už nejednou se mi stalo, že mi nějaký bývalý redaktor napsal (já si jejich kontakty nemažu, proč), celý šťastný, že našel někde nějakou chybu, neváhal mě v ní pokoupat a dodat, jak to nezvládám. Toto se mi u starších ještě nestalo. Jednak jsem s opravdu málo z nich musel spolupráci ukončit, a když, dopadlo to dobře, férově a bez problémů.

Je to pouze moje zkušenost, ale je to tak. Raději se už vyhýbám spolupráci s mými vrstevníky. Skoro nikdy nepřinesla nic dobrého. Přemýšlel jsem také, zdali není problém na mojí straně (zdali si třeba nevědomě na mladší nedovoluji nebo něco takového), tak jsem začal „negativní konverzace“, které ukončovaly spolupráci, posílat známým. I oni usoudili, že ten redaktor nemá všech pět pohromadě a je dobře, že končí. Tak nevím, asi jsem měl jen štěstí na špatné lidi…

A co vy? Máte nějakou takovou zkušenost?

2. 8. 2012

Komentáře čtenářů:

Co na můj článek říkáte vy?