Jiří Rostecký Blog mladého podnikatele

Bát se je normální

22. 3. 2019

Koluje o mně jeden velký mýtus, kterému uvěřila řada lidí, ale který je velmi vzdálený pravdě. Myslí si, že se pohybuji především mezi začínajícími podnikateli, protože název MladýPodnikatel.cz tomu napovídá.

Skutečnost je taková, že 90 % času trávím se zkušenými byznysmeny, kteří založili menší či větší firmy, a se začátečníky zase tolik nejsem.

Změnilo se to teprve před rokem a půl. Tehdy jsem se rozhodl začít přednášet na školách a potkat co nejvíce začínajících podnikatelů z řad studentů. Dnes jich kolem sebe mám mnohem víc než v minulosti, i když stále ti zkušenější převažují.

To rozhodnutí spustilo lavinu mnoha příběhů, které jsem měl možnost zažít. Potkal jsem řadu zajímavých mladých osobností a někteří z nich mi doslova změnili život. Měl jsem také možnost nahlédnout do zárodků nově vznikajících firem, startupů a studentských projektů, které se snaží přerůst v byznys.

Dohromady je spojuje mnoho věcí. Mladistvé nadšení, nepřeberná energie, tah na branku a zápal, kterého jsou schopni snad jen ti, co teprve vstupují do profesního života.

Spojuje je ale také strach. Strach z neúspěchu, že to nevyjde a že se stane něco špatného.

Tomu strachu bych se chtěl věnovat v tomto článku.

Proč? Protože jsem se bál několik let a nebyla to práce, nebylo to moje podnikání a už vůbec to nebyl počet odpracovaných hodin, který ovlivnil i moje zdraví. Byl to strach, který neviděl nikdo zvenčí a kterého jsem se nedokázal zbavit.

Jiří Rostecký

Já po přednášce na VŠE, která proběhla před pár dny.

Tlak, který neexistuje

Podnikat jsem začínal hned po střední škole. V průběhu maturity jsem si zařizoval první kancelář. Na vysokou školu mě vzali, ale já se rozhodl dál nestudovat a raději se pustit do vlastního podnikání. Bylo to těžké rozhodnutí, protože nebylo běžné. Všichni moji spolužáci ze střední pokračovali ve studiu, nebo si začali hledat první zaměstnání. Já se bez zkušeností, bez podnikatelského zázemí a bez peněz (zato vybaven tunou iluzí) vydal do světa podnikání.

Měl jsem obrovský strach, protože jsem cítil velkou zodpovědnost. Moje rodina mě podporovala a mnoho lidí mi fandilo, ale já je nechtěl zklamat. Dlouho jsem doma bojoval za něco, co jsem chtěl, pak jsem to získal a najednou to přeci nemohlo nevyjít.

Podnikat v takovém věku nezačíná zase tolik lidí. Mnozí mě vnímali jako toho úspěšného, ačkoliv jsem ještě nic nedokázal. Jít si za svým, plavat proti proudu a rozjet vlastní byznys je přeci super, chce to odvahu a nedokáže to jen tak někdo. A ten Jirka na to přeci má, protože je výjimečný. Říkali, že to určitě zvládnu. Ale co, když ne?

Tento tlak ve skutečnosti neexistoval. I kdyby mi podnikání stokrát zkrachovalo, mohl jsem se vrátit k rodičům domů. Nevyhnali by mě. Mohl jsem jít i zpátky na školu a mohl jsem vyprávět příběh o tom, jak jsem to zkusil a jak to nevyšlo. Bylo to jenom v mé hlavě a já se bál, že všechny zklamu.

Neuskutečněný nápad

Bál jsem se i sám sebe, protože jsem měl vizi. Nápad, který jsem chtěl zrealizovat a kterému jsem věřil. Pracoval jsem na něm spoustu měsíců a spálil nad ním neskutečně moc energie. Myšlenka, že to celé dělám zbytečně a že to nevyjde, nepřipadala v úvahu. Věděl jsem o sobě, že na to mám a že se do toho ponořím naplno, takže to prostě vyjít musí.

Moje první podnikání skončilo krachem. Po pár letech jsem dobrovolně celou firmu zavřel. Byl za tím koktejl důvodů, proč jsem v tom už nechtěl pokračovat. Přestalo mě to především bavit, protože mě ten strach přemohl.

Bál jsem se, že nevydělám peníze a nezaplatím nájem, lidi a všechno ostatní. Takže jsem se hnal za penězi a nic jiného jsem neřešil. Přestal jsem žít, přestal jsem mít ty své vize a hlavně jsem se přestal ptát, co vlastně od života chci a čím ho chci strávit.

Bál jsem se, že to nezvládnu sám, takže jsem se obklopoval kýmkoliv, kdo byl ochotný mi levně nebo úplně zadarmo pomoci. Nepřemýšlel jsem nad tím, jak kvalitní ti lidé vlastně jsou, zda mě někam posouvají a zda mě práce s nimi baví. Prostě jsem bral kohokoliv, kdo se naskytl a kdo mohl zalepit nějakou díru na té potápějící se lodi.

Bál jsem se také budoucnosti. Když se dařilo, žil jsem ve strachu, že se dařit přestane. Řešil jsem to tím, že jsem neutratil ani korunu navíc, bydlel jsem v kanceláři, jedl levné jídlo a vůbec nic si neužil. Nepřemýšlel jsem nad tím, jak těm krizím předcházet, jak svoje podnikání diverzifikovat nebo jak s penězi hospodařit efektivněji. Prostě jsem šetřil. Sám na sobě a na svém zdraví.

4 zásady, které neplatí

Už v té době jsem mohl sdílet své zkušenosti. Myslím si, že jsem vždy ve svých článcích a přednáškách byl upřímný a mnohdy i dost proti mně (proti mé značce a auře toho frajera, co rozjíždí byznys!) jsem popisoval nejen to dobré, ale i to špatné.

Tehdy jsem začínajícím podnikatelům říkal, že nemají co ztratit. Že stačí, když neudělají čtyři věci – nezadluží se, nezkazí si pověst, nezničí si zdraví a někomu neublíží. Byl jsem přesvědčený o tom, že tohle je svatá čtyřka, kterou když fakt neporušíte, tak se nic nestane. Je úplně jedno, jestli po pár letech skončíte zase na nule a z vaší firmy zbyde jen hromádka neštěstí. Podstatné je tyhle zásady neporušit, protože potom můžete kdykoliv začít znovu.

Hlásal jsem to všude kolem a asi tím i motivoval spoustu mladých lidí. Pak se moje firma dostala do dluhů, protože jsem věřil špatným lidem a nepokládal správné otázky. Dluhy jsem zaplatil a vlastně si ani nemusel půjčit, ale stalo se něco horšího.

Doslova ze dne na den se ozvalo to zdraví. Nečekal jsem to. Cítil jsem se v pohodě. Myslel jsem si, že to nikdy nepřijde a že to mám pod kontrolou. Jenomže ono to přišlo. Zničehonic. A já následující dva roky běhal po doktorech.

Tehdy se můj strach změnil. Přestal jsem se bát těch blbostí v práci a zaměřil se sám na sebe. Firmu jsem zavřel a uvědomil si, co chci v životě dělat. Inspirovat lidi a pomáhat jim. Rozjel jsem MladýPodnikatel.cz a dnes jsem v nejšťastnější fázi mého života, který má nedostatky (asi jako u všech), ale který mě zatraceně baví žít.

Jiří Rostecký

Při jedné akci, které pořádám na podporu podnikatelů. | Autor fotky: Jirka Chomát

Začátek něčeho dalšího

Kdybych dneska mohl vrátit čas, napíšu k těm čtyřem zásadám ještě jednu pátou. Nezadlužte se, nezkazte si pověst, nezničte si zdraví, nikomu neubližte, ale hlavně…

Hlavně si to kurevsky užijte.

Podnikání je proces. Je to cesta za vzdáleným cílem, který je tou vaší vizí a představou, co všechno můžete vybudovat. Vy i já máme nejspíš v hlavě vidinu skvělé budoucnosti, ve které se nám něco hezkého podařilo.

To něco je ale příliš daleko a tam na konci té cesty nás ve skutečnosti nic nečeká. Jakýkoliv úspěch je k ničemu, když ho nemáte, s kým oslavit, když na tu oslavu už nemáte ani sílu a když víte, že cena za něj byla až nechutně vysoká.

Já mám dneska spoustu cílů, ale také vím, že na nich už tolik nezáleží. Chci jich dosáhnout a každý den dělám alespoň něco pro to, aby se mi to povedlo.

Vím ale také to, že když se to nepovede, nestane se vůbec nic. Kdyby mi dneska všechno zkrachovalo a já musel zavřít MladýPodnikatel.cz, bude mě to mrzet, ale bude to fantastickej začátek něčeho nového. Budu moct využít to všechno, co jsem se za ty roky naučil, a rozjet něco dalšího. Budu moct zrealizovat některý z dalších nápadů, které mám. Budu se moct věnovat věcem, které dneska nestíhám. Budu moct klidně i zkusit štěstí a získat práci u lidí, kterých jsem za tu dobu potkal tisíce a ze kterých si snadno vyberu, pro koho bych chtěl pracovat. Budu se moct učit nové věci, potkávat nové lidi a žít nové příběhy.

Podnikání mi v tak nízkém věku hodně vzalo, ale mnohem víc mi dalo. Naučil jsem se věci, které drtivá většina mých vrstevníků neumí. Přemýšlím o věcech jinak, mám větší nadhled a spoustu kontaktů na mnohem zkušenější profíky, kteří mě inspirují.

Mám, co nabídnout.

A všechno, co jsem v podnikání zatím dokázal, je jen začátkem něčeho dalšího, co si budu chtít pořádně užít.

Je to normální

Strach nás nutí dělat rozhodnutí, která bychom normálně neudělali. Tato rozhodnutí mohou vyřešit aktuální problém, ale zadělat na nějaký mnohem větší v budoucnu. Já takových rozhodnutí udělal řadu, protože jsem nevěřil sám sobě a tomu, že to zvládnu. Výsledek byl takový, jaký byl, a dneska mě mrzí, kolik času jsem se bál a co všechno jsem kvůli tomu udělal.

Tímto článkem ale nechci vyprávět jen část mého příběhu.

Pokud jsi tím studentem, který chce rozjet vlastní podnikání, chtěl bych ti předat pát tipů:

  1. Neboj se. Stejně nevíš, co se stane, a to, čeho se teď bojíš, to nejspíš nebude. Já se bál, že nevydělám dost peněz. To se nikdy nestalo, peníze se vždycky našly. Ale dohnaly mě úplně jiné věci, o kterých mě na začátku ani nenapadlo přemýšlet.
  2. Prober to s rodiči. Je to nepříjemný, ale potřebuješ slyšet, zda se máš, kam vrátit, a zda tě v tom nejhorším nějak podpoří. Mně vědomí, že se mohu vrátit k našim a že neskončím na ulici, neskutečně pomohlo. Samozřejmě ani k tomu nikdy nedošlo, ale já potřeboval vědět, že na to nejsem sám.
  3. Zeptej se zkušenějších. Kdybych svoje problémy více diskutoval se zkušenějšími lidmi, ušetřil bych si spoustu starostí. Možná by mě to stálo pár tisíc za konzultace, ale přineslo by mi to mnohem víc. Mnoho těch lidí ti dokáže poradit i zadarmo. Určitě nějaké najdeš. Konec konců obklopovat se správnými lidmi je tvoje práce. Rozhodně se ale neboj své strachy sdílet s ostatními.
  4. Mluv o tom. Nejhorší, co můžeš udělat, je ignorovat nějaký problém. Pokud ti něco nesedí a ty cítíš, že se to může podělat, začni to řešit. Já dost problémů ignoroval, protože mě dneska nepálily a v budoucnu se určo nějak vyřeší. Nevyřešily. Udeřily tvrdou silou, jen asi stokrát silnější. Ty to nedělej. Mluv o tom, co smrdí, sám se sebou i se svými parťáky.
  5. Hledej jednoduché cesty. Já si to na začátku moc komplikoval. Měl jsem zbytečně složitý byznys model, byl jsem závislý na strašně moc lidech a celkově moje podnikání ovlivňovalo příliš mnoho věcí, které já ovlivnit nemohl. Dneska hledám jednodušší cesty. Ptám se, jak vydělat více za méně, jak nad tím strávit méně času a jak využít to, co mám a co umím. Zkus to i ty. Začni s málem a postupně to škáluj.
  6. Rozšiřuj si obzory. Hodně začátečníků trápí nedostatky – nedostatkem informací, nedostatkem lidí, nedostatkem čehokoliv. Všichni pracujeme jen s tím, co máme, ale můžeme toho přeci získat mnohem víc. Jedna z nejchytřejších věcí, co jsem kdy udělal, bylo neustálé poznávání nových lidí. Dneska jich znám tisíce a vím, že ten svět je mnohem větší a já mám podstatně více možností. Mohu za nimi jít pro radu, zapojit je do svých projektů a udělat cokoliv dalšího. Už se necítím sám a nikdy nevím, kdo další mi změní život.
  7. Vyjasni si vztahy. Byznys je o vztazích. O ničem jiném. Pokud nefungují vztahy (mezi foundery, se zaměstnanci, se zákazníky, s investory, s čímkoliv dalším), nefunguje byznys. Moje chyba na začátku byla, že moje vztahy s některými lidmi nefungovaly. Nemluvili jsme spolu. A jo, některé lidi jsem u sebe neměl vůbec mít. Tak i tak jsem neměl mlčet a měl jsem to řešit. Kdo, co, kdy, proč a za co.
  8. Dělej to, co tě baví. Je to rada jak z nějakého románu, ale až jednou vyhoříš, uvědomíš si její hodnotu. Bude to v moment, kdy ti dojde, kolik času trávíš věcmi, které tě ubíjí a které z tebe vysávají energii. V tu chvíli se zastavíš a zeptáš se, proč. Odpověď nenajdeš a budeš chtít dělat změny. To už ale může být pozdě. Začni s tím raději hned.
  9. Uč se. Dneska vím, že mohu hned začít pracovat v mnoha firmách na seniorních pozicích, protože na to ty zkušenosti už mám. Získáš je i ty, protože si v byznysu sáhneš na spoustu činností a získáš zkušenosti, které budou základem tvé další kariéry. Nezapomeň na to, že největší hodnotou tebe jako člověka nejsou peníze. Jsou to zkušenosti, kontakty a zážitky.
  10. Užij si to. Mrzí mě, že jsem některé roky podnikání strávil v kanceláři děláním věcí, které možná rozvíjely firmu, ale které ničily mě. Ven jsem vyšel jen, když jsem si potřeboval koupit mlíko. Přestal jsem žít, užívat si života a zažívat zážitky. Ten čas mi nikdo nevrátí, ale o to víc si cením toho, který mám teď.

Ze všeho nejvíc ale nezapomeň na jednu věc. Zjistil jsem ji po setkání s tisíci podnikateli.

Nejsi v tom sám.

Všichni dělají chyby a všem se to občas nevyvíjí tak, jak by chtěli. Také všichni najdou něco, co by určitě příště udělali jinak. I velmi chytří úspěšní lidé dnes mluví o tom, jak vyhořeli a jak to celé dělali úplně špatně.

Pokud máš strach, je to úplně normální. Pokud se ti nedaří, i to je normální. Pokud je to těžké a ty to někdy nezvládáš, ani to se v ničem neliší od toho, co prožívají ostatní.

Takže klid.

Zastav se, zamysli se a zkus najít způsob, jak si tu cestu za tvým snem užít co nejvíc. Ať už se stane cokoliv, na konci budeš lepší.

Věnováno mladým bojovníkům za své sny, kteří cítí, že se probouzí. Těm, které ještě neznám a ještě mi své sny neřekli, ale i těm, se kterými si o nich povídám dlouho do noci. Oni ví.

22. 3. 2019

Komentáře čtenářů:

Co na můj článek říkáte vy?