Jiří Rostecký Blog mladého podnikatele

8 věcí, ze kterých se jako začínající podnikatel můžete zcvoknout

3. 7. 2014

Je to skoro rok, co naplno podnikám. Mám to štěstí, že jsem si své projekty rozjel už při střední, takže se od maturity dokáži sám uživit a ještě budovat a rozvíjet svou firmu. Toho, že jsem se vydal na podnikatelskou dráhu, rozhodně nelituji. Přesto to má i svá negativa a napadlo mě se podělit o několik věcí, které možná těm, co se na ni ještě nevydali, nedochází a ze kterých by se mohli hezky rychle zcvoknout.

1) Je to nekonečný boj

Přiznám se, že občas musím vypnout a někam vypadnout. Každý den řeším mnoho věcí, protože jsme ještě zatraceně malá firma a čeká nás ještě strašně moc práce. A to je někdy dost deprimující. Když vidíte, že musíte dělat milion činností a zejména ze začátku nedokážete na vše zaplatit jiné lidi nebo ty činnosti zautomatizovat, musíte se naučit dobře hospodařit se svým časem a stanovit si vlastní priority. Určitě nezvládnete všechno, protože je toho opravdu hodně.

Pro mě je mnohdy asi nejvíce demotivující věc. Je to zároveň ale i výzva, protože kdyby to bylo snadné, tak by to mohl dělat každý. V minulém článku jsem psal o síle lidí a jejich přínosu v podnikání. Přesně s tímto problémem to hodně souvisí, protože i když dokážete věci outsourcovat ven nebo na to někoho zaměstnat, stejně nemáte jistotu, že práci odvede správně a podobně. Musíte ho školit, zlepšovat jeho výstupy atd. Prostě je toho hodně a je lepší to neřešit.

Před pár dny jsem seděl s jednou slečnou v kavárně a probíral její podnikání. Zeptala se mě, jak zvládám to obrovské množství povinností, které s mým podnikáním souvisí a které musím udělat. Ona to prý nezvládá, a proto se bojí pokračovat. Řekl jsem jí, že je občas fajn vypnout, úplně se od podnikání oprostit a řešit něco zcela jiného. Já se třeba válím se psem

2) Nezabere to hodně času, zabere to všechen čas

To souvisí i s časem. Moc se mi líbí články zkušených podnikatelů o tom, jak pracují pár hodin denně a víc to neřeší. Věřím jim to, ale už jen stěží uvěřím, že tolik pracovali i na začátku. Buď mi na tom světě něco uniká, nebo to prostě nejde. Nejsem ten typ, co by kvůli práci spal 4 hodiny a týdny nevylezl z kanceláře, ale na druhou stranu asi nedokážu vše stihnout za maximálně 8 hodin denně, a pak se věnovat sobě a své rodině. Prostě to asi ještě neumím a někteří to naopak zase nedoporučují.

Ona ale každá mince má dvě strany a i tohle není tak jednoduché. Já to dnes mám tak, že jednou přibližně za měsíc mám celý týden volno, jsem s rodinou a vůbec nepracuji. Jenomže… ono vám to dlouho nevydrží. Za dva dny jsem už myšlenkami zase v práci, chvílemi něco ťukám do počítače a už to jede. Po týdnu přijedu s hlavou plnou nápadů, které bych jinak nedostal a které jsem měl čas důkladně promyslet. Takže ono se to chce zeptat sama sebe, zda vůbec dokážeme pracovat skutečně jen 8 hodin, nebo ne…

3) Jste na horské dráze

Jednou se daří, jednou ne. Já dnes absolutně nedokážu předvídat další měsíce. Třeba teď jsem očekával okurkovou sezónu, protože je léto a mám zkušenosti s tím, že to dost často šlo od desíti k pěti. Místo toho ale evidujeme nárůst počtu poptávek a vypadá to na velmi silné měsíce.

Postupem času jsem se také naučil pracovat s jevem horské dráhy, jak tomu z legrace říkám. Jsou měsíce, kdy se daří a všechno jde nahoru. Pak se to ale obrátí a vy se nervujete s tím, co se stalo. Přesně tyhle chvíle je vhodné věnovat vývoji, vzdělávání a podobně. A především nepropadnout tomu, že je to tak horké. Dost pravděpodobně je to jen na chvíli (v tom lepším případě).

4) Zkušenější se vám smějí

Každý, koho se zeptáte, jak vnímá „hejtry“, vám samozřejmě vítězoslavně odpoví, jak je neřeší a jsou mu ukradení. Určitě jsou, ale taky dost možná kecá. Mě osobně zaráží, kolik lidí občas naráží na můj věk nebo co za moudra i na nevinný status dokáží vyplodit. Někdy narazím i na nějakou poznámku na moje články na blogu a ačkoliv to také neřeším, čas od času to na vás dopadne a minimálně vám to zkazí náladu.

Pravdou ale je, že oni jsou prostě zkušenější. Vidíme je v diskuzích na sociálních sítích, na fórech a všude možně. Někteří jsou velice inspirující, jiní si do vás ale z nějakého důvodu chtějí jen kopnout. Asi jako vy nikdy nebyli, a proto je lepší to neřešit vůbec a nic si z toho nedělat. Možná je lepší jim i odpustit a zbytečně nevytvářet konflikt. Předem je ale nutné umět zvážit, zda ten člověk skutečně nemá pravdu a pouze jeho slova nevyznívají zbytečně tvrdě (což se stává dost často). Nebo to nemyslel ze srandy…

5) Sami sobě budete kritikem

Kromě nich se ale budete týrat i sami. Já třeba nesmím číst svoje starší články, protože mnohdy vidím něco, co už bych dneska nenapsal. Třeba i v tomto článku časem zjistím, že to nebylo tak, jak jsem to tehdy myslel, byť to dnes myslím naprosto vážně. Tím jak rosteme, získáváme více zkušeností a větší nadhled. Asi ho nevyčteme z knih a blogů, určitě ho ale získáme praxí. Já jsem za hloupý rok budování své firmy pochopil strašně moc věcí, které jsem tehdy třeba vůbec nepobíral. Některé jsem si ani nedokázal představit. A třeba na tohle je vhodné ty moudřejší lidi mít, protože vám mohou pomoci a posunout vás dopředu…

6) Budete dělat chyby

Od lidí, co podnikají, se očekává profesionalita a kvalita. Jenomže vy možná ještě profesionál nejste a na kvalitě musíte hodně pracovat. Občas uděláte nějakou chybu, která třeba nebude příliš velká, ale stane se to. Chyby jsou strašně důležité, protože se z nich dokážete poučit a celkově vás to posílí. Zároveň vás to ale bude mrzet a je strašně lehké získat negativní referenci a nespokojeného klienta.

Ne každý to dokáže ustát. Jsou lidé, co v takových situacích tápou. I průser se dá řešit, ale musí se k němu přistoupit zodpovědně. Málokdo jakýkoliv neúspěch přizná, ale pravděpodobně nějaký zažil. Mně třeba programátor neodevzdal práci pro klienta, já klienta zklamal a prodělal jsem na tom peníze. Na druhou stranu jsem díky tomu zlepšil celý interní systém, naučil se podobné situace řešit a s klientem spolupracujeme dodnes. Jinde jsem vzhledem ke známosti s klientem podcenil zadání, což se později projevilo jako problém (kolik z nás tohle zažilo?). I to byla obrovská zkušenost…

Chyby nejsou špatné. Špatný může být jenom váš přístup. Pokud se bojíte chybovat, nepodnikejte.

7) Všechno stojí peníze

Na začátku to bolí. Ne každý má štěstí hned od začátku vydělávat velké peníze, aby si mohl „vše“ dovolit. Donutí vás to počítat. Budete muset vážit, kolik dát na marketing, zda můžete někoho zaměstnat, zda si můžete do kanclu něco koupit a podobně. Ty peníze vám pak někde mohou chybět a vy si budete rvát vlasy. Postupem času porostou vaše nároky, takže to dost možná budete řešit vždycky.

Pamatuji si, jak jsem já řešil svou první kancelář. Měl jsem obrovské obavy, zda zaplatím nějaké 4 tisíce za nájem. Dokonce jsem si myslel, že budu muset kancelář někdy v budoucnu zrušit, protože to přeci nedokážu zaplatit. Dneska máme výdaje podstatně vyšší a furt nám rostou, takže si klademe tu samou otázku. Mění se jen čísla.

8) Budete moc řešit jiné lidi

Nedávno mi jeden člověk řekl, že už raději nepíše na svůj blog všechno, protože se mu v komentářích vždy spustí obrovská diskuze a on se do ní nechce pouštět. Prý by to mohlo mít negativní vliv na jeho pověst atd. Dneska se strašně moc řeší branding, každý chceme mít dobrou osobní značku, hodně retweetů a samé palce nahoru. Na Facebooku stačí napsat nějaké klišé, aby nám to lidé lajkovali, i když sami nesnášíme, když někdo v diskuzi lajkuje komentáře našeho oponenta. Svět je někdy zvláštní.

Přijde mi ale škoda, že kvůli tomu někteří lidé ztrácí autenticitu. No a co? Tak se váš článek nebude líbit! No a co? Tak budou mít jiný názor! No a co? Tak třeba i vy ten svůj přehodnotíte a uznáte, že měli pravdu, čímž se posunete dopředu a za ten článek můžete být neuvěřitelně vděční! No a co? Jde jen o článek, status, tweet nebo něco takového. Důležité je to, jací jste lidé, jak podnikáte a jakou odvádíte práci. Nikdy se nemůžete zalíbit všem a naopak dost pravděpodobně se objeví někdo, kdo si do vás rád kopne. Neudělejte mu ale tu radost a neztraťte svou autenticitu, která z vás dělá přesně to, co jste. 🙂 A lidé chtějí autenticitu, chtějí vás znát…

3. 7. 2014

Komentáře čtenářů:

Co na můj článek říkáte vy?