Jiří Rostecký Blog mladého podnikatele

7 rad mé generaci do roku 2019

27. 12. 2018

Každý z nás píšeme několik příběhů. Já ten můj profesní začal psát už na základní škole. Právě tehdy jsem začal vytvářet webové stránky a vydělávat své první peníze. Na střední škole jsem už podnikal a hned po maturitě založil první firmu. Na vysokou jsem se rozhodl nejít a místo toho se naplno věnovat práci.

Můj příběh pokračoval mnoha úspěchy i pády. Sice jsem se rychle dostal do milionových obratů, ale furt jsem bydlel v kanceláři na gauči, poškodil si zdraví a brzy mi došlo, že vůbec nedělám to, co bych skutečně chtěl.

Firmu jsem ze dne na den zavřel a pustil se do toho, čemu jsem věřil mnohem víc. Inspirování lidí. Natočil jsem přes 400 videorozhovorů o podnikání, marketingu a osobním rozvoji a jen za uplynulý rok svými videi, podcasty, články a přednáškami inspiroval stovky tisíc lidí po celém Česku a Slovensku.

Před rokem jsem si dal také jeden cíl. Chtěl jsem začít svoje know-how sdílet se studenty, kteří na rozdíl ode mne počkali a dali šanci studentskému životu. Navštívil jsem řadu škol v různých městech a začal pomáhat i dětem v neziskových organizacích. Jaký byl můj rok 2018, se dočtete v tomto článku.

Došla mi jedna věc. Je mi 25 let a moji vrstevníci pomalu dokončují vysoké školy a postupně vstupují na pracovní trh. Po 5 letech od maturity se tak opět setkávám se stejně starými, na rozdíl ode mne však zcela nepopsanými listy, kterým mnohé závidím a mnohé nepřeji.

A tento článek bych chtěl, poučen všemi mými chybami, špatnými rozhodnutími i těmi největšími úspěchy, věnovat právě jim. Těm, co teď začínají a pro které bude rok 2019 rokem nových začátků. A zejména těm, co budou tvořit nejen tu svoji, ale i tu naši společnou budoucnost.

1. Zůstaňte naivní

Je mnoho věcí, které na mladých lidech obdivuji. Jednou z nich je naivita, se kterou přijímají nové výzvy a díky které vidí svět mnohem jednodušší. Ta naivita je velmi cennou schopností, kterou i mně dodnes mnozí vytýkají. Mnohokrát jsem od někoho slyšel, že jsem na něco příliš mladý, že nemám zkušenosti a že jsem naivní. Dříve mě to mrzelo a chtěl jsem to změnit. Dnes už tu chybu nedělám a těm lidem vždy odpovím: „Tak mi to nezáviďte.”

Trvalo mi dlouho, než jsem si sílu naivity uvědomil. Jako mladej kluk jsem jen těžko mohl konkurovat těm dospělým profesionálům. Nedokázal jsem je trumfnout praktickými zkušenostmi a léty ověřenou praxí. Mohl jsem jim ale ukázat úhly pohledu, které oni přes všechny ty své zkušenosti neviděli. Mohl jsem jim zkrátka říct nápady, které možná nebyly ideální, ale které by je nikdy nenapadly a které daly vzniknout něčemu většímu.

Fungovalo to. Takto jsem pomáhal několika vysokým školám porozumět jejich studentům, jednomu velkému vydavatelství najít způsob, jak oslovit mladé lidi, a mnoha firmám objevit myšlenky, které jim dosud unikaly. To všechno jenom tím, že jsem byl naivní a nestyděl se za to.

Buďte naivní i vy. Právě teď se nacházíte v životě zcela unikátní pozici, do které se vám již nikdy nepovede vrátit. Vidíte svět jinak než ostatní, a právě v tom je vaše síla. Neskrývejte svoje názory, netajte svoje nápady a nenechte pokoru, aby vás umlčela. Mlčících pokorných lidí je hodně. Svět ale potřebuje i ty, co mlčet nebudou a co jednou řeknou něco, co ten svět zase o kousek zlepší.

2. Nepodceňujte se

Za těch 5 let si nepamatuji ani na jednu výzvu, které bych se postavil a o které by mi někdo neřekl, že ji nikdy nemohu zvládnout. Založit firmu hned po střední škole bylo prý nad moje síly. Neměl jsem pro to zkušenosti. Rozjet produkci stovek rozhovorů v jednom člověku byl podle nich naprostý nesmysl. Vždyť DVTV to stojí miliony, a ty já nemám. A že se se mnou budou bavit miliardáři a já na tom všem ještě dokážu vydělat peníze? To nepřipadalo v úvahu.

Po 5 letech mám za sebou zkušenosti, které jiní získají až dlouho po třicítce. Těch rozhovorů mám nejvíc, co kdy v Česku kdo v mém oboru natočil. S některými miliardáři si už tykám a některé firmy mě chtěly koupit za pořádné částky.

Po tom všem mě neskutečně mrzí to, když vidím studenty, jak se podceňují. Bojí se napsat do nějaké firmy a říct jejímu šéfovi, že sní o práci v jeho týmu. Bojí se napsat do jiné firmy a říct jí, že ji chtějí jako klienta a že pro ni klidně udělají něco zadarmo, ale že ji prostě chtějí. Bojí se napsat zkušeným profíkům jejich oboru, pozvat je na kafe a požádat je o radu. Prostě se bojí. Protože na ně nikdo není zvědavý, jsou moc mladí a nemají pro ně vůbec žádnou cenu.

Jenomže naši cenu neurčují jenom zkušenosti, ale především naše ochota zajít mnohem dál než ostatní. To všechno, co jsem tu napsal o sobě, jsem nedokázal přes noc. A mnozí dokázali mnohem víc. Dokázal jsem to ale proto, že jsem sám sebe neviděl jako největší lamu na světě, ale jako někoho, s kým by se mělo počítat. Naslouchal jsem těm nejlepším, denně se tvrdě učil a makal na tom, abych došel alespoň sem. Nemyslel jsem si o sobě, že jsem příliš mladý a že na to nemám zkušenosti. Místo toho jsem se pustil do práce a bylo mi jedno, co si o mně ostatní myslí.

Udělejte to stejně. Nepodceňujte se. Všechny vaše cíle jsou mnohem dosažitelnější, než se zdá. Myslete ve velkém, ať už to ve vašem životě znamená cokoliv. Hlavně se ale nepodceňujte, protože nikdy nebudete dost dobří, dost zkušení a dost připravení. Vždy ale budete mít možnost s tím něco udělat.

Inspirujte se příběhem nadějného novináře, který se nebál a šel si za svým. Jmenuje se Filip Horký a ve svých 27 letech je vedoucím zpravodajství Televize Seznam.

3. Prožívejte své sny

Většinou mi s nimi stačí půl hodiny. Za těch pár minut dojdeme k tomu, že jejich sen vlastně vůbec nechtějí žít. Nechtějí totiž obrovskou firmu v deseti zemích světa, protože by roky života museli strávit v práci. Nechtějí vydělat miliardu, protože by se celý život museli hnát jenom za penězi. Nechtějí podnikat na volné noze, protože chtějí kolem sebe kolektiv lidí, mnohem větší jistoty a chtějí se soustředit jen na jednu činnost, které se věnují.

Mít sny nutně neznamená mít o ně zájem. Já bych také chtěl jezdit v červeném Ferrari, ale raději než vydělávání peněz, abych si ho mohl koupit, se budu věnovat činnostem, které mě naplňují právě teď a ne někdy možná v budoucnu.

Od střední jsem si uvědomil spoustu věcí o mých snech. Některých z nich jsem se dobrovolně vzdal, protože mi došlo, že jich vlastně ani nechci dosáhnout. Místo nich jsem objevil nové sny, které mě lákají mnohem víc.

Přemýšlejte, co od života skutečně chcete. Jestli je to červené Ferrari, nebo se za tím skrývá jen touha po uznání ostatních. Jestli je to obrovská nadnárodní firma, nebo jen potřeba si něco dokázat. Prožijte svůj skutečný sen – sen vašeho života, jaký ho opravdu chcete mít. Nepřemýšlejte o tom, co dokážete, kým se stanete a kolik vyděláte. Spíš se zaměřte na to, čím se při tom všem stanete, co díky tomu zažijete a co po sobě zanecháte.

Poslechněte si zkušeného vrcholového manažera, který se celý život za něčím hnal, vyhořel a dnes se s námi dělí o to, co udělal špatně.

4. Nebudujte kontakty. Budujte vztahy

Když jsem začínal podnikat, dal jsem na všechny ty rady o tom, jak mám potkávat co nejvíce lidí a získávat co nejvíce kontaktů. Objížděl jsem jednu konferenci za druhou, zúčastňoval se různých akcí a spoustu času trávil networkingem. Výsledkem bylo sice hodně přátel na Facebooku a spojení na LinkedInu, ale každý z těch vztahů byl povrchní a vlastně i dost k ničemu.

Dnes už mám kontaktů dost. Mnohem víc než kontakty ale potřebuji vztahy. Potřebuji se mít, na koho obrátit, svěřit se mu se svými problémy, získat od něj kvalitní zpětnou vazbu a na nic si nehrát. Potřebuji vztahy založené na upřímnosti, otevřenosti a vzájemném porozumění. A zejména potřebuji vztahy s lidmi, kteří pro mě nejsou jen profilem na sociálních sítích, ale které znám a kteří se mnou zůstanou ve chvílích, kdy všichni ostatní odejdou.

Rozdíl mezi kontaktem a vztahem jsem si uvědomil až po několika letech. Bylo to ve chvílích, kdy mi bylo nejhůře a kdy jsem si poprvé začal uvědomovat skutečnou hodnotu lidí v mém okolí. Tehdy mi došlo, že všechny ty kontakty jsou k ničemu.

V byznysu, stejně jako v životě, lidé přichází a zase odchází. Mnohokrát mě někdo odmítl a já to nesl těžce. Jenomže netrvalo dlouho a objevil se někdo další. Dnes vím, že mám kolem sebe lidi, na které jsem si musel počkat, a že na spoustu dalších lidí stále ještě čekám.

Budování vztahů není o networkingu. Je to o skutečném porozumění světu jiných lidí a o vzájemné otevřenosti. Mrzí mě, kolik lidí kolem mě má pouze povrchní vztahy, které často velmi rychle vyšumí. Mají kontakty. A mají jich spoustu. Vy chtějte ale mnohem víc a hledejte lidi, kteří vás skutečně posunou nejen po té profesní, ale i po té osobní stránce. Protože ať už je váš sen jakýkoliv, nikdy ho nedosáhnete úplně sami.

5. Nepospíchejte

V životě platí dvě pravdy. Ta první říká, že nikdo z nás nedokáže zažít úplně všechno. Ta druhá zase, že nejvíce si ceníme toho, co jsme ztratili. Já spoustu věcí nezažil. Po škole jsem hned začal naplno pracovat, takže jsem se připravil o možnost prožít školní párty a všechny zážitky, které s sebou studentský život přináší. Moc jsem toho nenacestoval, protože nebyl čas, peníze ani Erasmus. Hodně jsem toho nezažil a dnes vím, že mě to mrzí.

Na druhou stranu jsem zažil jiné věci, které zase nezažila většina mých vrstevníků. Stejně tak jsem se spoustu věcí nenaučil, ale zase jsem se naučil jiné. Kdybych ale dnes měl dát svému mladšímu já jednu radu, určitě bych mu doporučil, aby nepospíchal.

Dnešní doba na nás totiž neskutečně tlačí. Všechno musí být rychle a my bychom měli i co nejdřív něčeho dosáhnout. Jenomže život je mnohem košatější a není jen o profesních metách, které jsme si pod tlakem a v rychlosti stanovili nejspíš úplně blbě. Je o všech těch vzpomínkách, které jednou budeme mít, až se ohlédneme zpátky a zeptáme se, co jsme prožili, když jsme byli mladí.

Řešit prachy, práci a byznys budeme celý život. Budou se od nás vyžadovat velké výkony a my je budeme muset doručovat. Pro našeho šéfa, pro naši rodinu i pro nás. Teď jsme ale možná ještě furt v situaci, kdy to tolik nehoří a kdy jeden večírek s kamarády nebo den s někým, koho máme rádi, může (musí!) mít mnohem větší hodnotu pro náš život.

Zamyslete se nad tím, co skutečně chcete dnes dělat. A co chcete vědět, že jste dneska dělali, až se na totéž zeptáte za pár let.

Pokud vám to nestačí ode mne, poslechněte si to i od někoho zkušenějšího.

6. Hlavně se z toho nepo…

Začít podnikat v tomto věku s sebou nese jedno velké břímě – břímě nezkušenosti. Nikdy jsem neměl práci v jiné firmě, dokonce jsem ani nikdy nechodil na brigádu. Moji rodiče nikdy nepodnikali a v mém okolí nebyl vůbec nikdo, kdo by mi dal alespoň nějaké zkušenosti do mých začátků. Bylo mi 20 a já naprosto nepolíbený světem tam venku začínal řešit první výzvy podnikání, aniž bych je dokázal přirovnat alespoň k něčemu, co jsem zažil v minulosti.

Ze všech chyb, které jsem dosud udělal, mě nejvíce mrzí jedna konkrétní. Všechen ten strach z toho, že se mi něco nepovede, že to nezvládnu a že udělám chybu. Všechen ten stres, že se mi nedaří, že věci nejdou jako po másle a že moje práce nemá vůbec žádnou naději na úspěch.

Upřímně? Bojím se dodnes. Počítat s rizikem, že to všechno může skončit a že se vám něco také nemusí povést, je podle mě přirozené. Jenomže dnes už se nebojím tak jako dřív. Uvědomil jsem si, že každý konec je začátkem něčeho nového a že existuje milion jiných cest, po kterých se mohu vydat.

V Česku máme přes 10 milionů lidí a pouze asi 200 tisíc nezaměstnaných. Firmy jsou hladové po nadšených talentovaných lidech, kteří jsou připraveni přiložit ruku k dílu. Rok dva v takové firmě může znamenat spoustu zkušeností a nových známostí, které sami jen tak nezískáte. Mohou být základem pro vaše další směřování, ať už do vlastních byznysů, nebo do jiných firem.

Neúspěch ve vašem prvním zaměstnání nebo krach vašeho prvního podnikání tak nemusí být koncem všeho dobrého, jak to teď možná můžete cítit. Může to být začátek něčeho mnohem lepšího, co vás posune na místa, o kterých se vám ani nesnilo.

Mnozí z nás si prošli dost náročnými situacemi. Poslechněte si dědičku firmy Petrof a její vyprávění o tom, jak musela propustit půlku zaměstnanců a jak jí vyhrožovali, že ji zničí.

7. Napište příběh, na který budete hrdí

Určitě jste z mého textu vycítili, že ve svém životě řeším spoustu problémů. Pokud mě čtete dlouhodobě, zajisté vidíte vývoj v tom, jak nad věcmi přemýšlím a čemu přikládám skutečnou hodnotu. Ano, mám problémy, ale kdo je dneska nemá? Neznám nikoho, kdo by nějaký problém neřešil a komu by v něčem neujel vlak. Každý z nás žijeme ten náš příběh a píšeme do něj další kapitoly, ve kterých si plníme sny, řešíme problémy a necháváme se překvapit naprosto nečekanými momenty.

Podstatné je ale to, aby ten příběh byl skutečně náš. Znám spoustu mladých lidí, kteří se spíš než sami sebou chtějí stát někým jiným. Žijí podle životopisů úspěšných osobností, mediálních obrazů lidí, kteří jsou ve skutečnosti úplně jiní, a podle mýtů, které vůbec neexistují. Takových je mezi námi opravdu hodně.

Podle mě ale život není o tom, abychom se stali horší kopií někoho jiného. Proto bych si moc přál, aby (když už nich jiného) bylo právě toto tím nejdůležitějším poselstvím mého článku.

Napište vlastní příběh. Příběh, ve kterém vy budete hrát hlavní roli a na který budete skutečně hrdí. Hledejte způsoby, jak dosáhnout i těch nejnepravděpodobnějších snů, jak dokázat i ty nejbláznivější věci a jak žít tady a teď s těmi, které máte nejradši a ve které věříte.

Přistupujte k ostatním s úctou a nenechte se ovládnout egem, ale zase nepodlehněte přílišné pokoře a sebekritice. Každý z vás je zcela unikátní a skrývá v sobě obrovský potenciál. Nepřestávejte ho hledat. Na místech, kde se cítíte dobře, s lidmi, kteří vás v tom podpoří, a s nadějí, že to dokážete.

Mnohem hloupější, ošklivější, tlustější, chudší a celkově horší lidé než vy dokázali neskutečné věci. Tak se do toho obujte a začněte psát. Váš příběh, který začíná každý den. Zas a znovu od začátku.

Pokračujte: Tohle byl můj rok 2018 a zkušenosti, které jsem v něm získal.

27. 12. 2018

Komentáře čtenářů:

Napsat komentář: Ján Zrušit odpověď na komentář