Jiří Rostecký Blog mladého podnikatele

10 věcí, které se mohou neziskovky naučit od firem

30. 3. 2019

Tento článek jsem chtěl napsat už delší dobu. Je trochu delší, ale věřím, že si to mohu dovolit. Je totiž cílený především na zakladatele a další lidi z neziskovek, kteří (pokud to myslí vážně a pokud je můj názor zajímá) si na něj čas určitě najdou.

Jednou z věcí, které na mé práci miluji nejvíce, je možnost pohybovat se mezi různými světy. Většinu času trávím ve světě byznysu a dívám se pod ruce zkušeným podnikatelům, manažerům, marketérům a dalším odborníkům. Vedle toho ale trávím i spoustu času ve světě dobročinnosti – mezi neziskovkami a různými organizacemi, které možná nevydělávají peníze, ale svou činností konají dobro a myslí na ty, na které my v byznysu zapomínáme.

Tato kombinace mi dává možnost se učit. Pozoruji obě strany a snažím si z nich vzít to nejlepší – to, co mi imponuje, co odpovídá mým hodnotám a co definuje to, jaký bych chtěl být.

Ačkoliv píši o dvou oddělených světěch, oddělení nejsme. Žijeme ve společném světě a já věřím, že bychom se navzájem měli inspirovat a učit. A stejně, jako si já beru to nejlepší od firem i neziskovek a překlápím to do svého života, měly by se inspirovat i neziskovky a naučit se od firem to, co je posune blíže k naplnění jejich vizí.

V tomto článku bych rád po zkušenosti s mnoha neziskovkami zmínil to, co mi na nich vadilo nejvíce, co podle mě brání jejich rozvoji a co je důvodem, proč tolik z nich už roky živoří, plácá se na místě a já jaksi nemohu spatřit důvod, proč by se to mělo změnit. Budu rád, když pod článek přidáte i své zkušenosti a když třeba motivujeme k zamyšlení ty, co dennodenně budují své neziskovky a jsou ochotní naslouchat.

Pojďme na to…

1. Nevydělávají peníze

Pamatuji si na můj rozhovor se zakladatelem Člověka v tísni Šimonem Pánkem. Je to už pár ale, ale dodnes si pamatuji jednu věc, kterou jsem si z povídání s ním odnesl. Budovat neziskovku je to samé, jako budovat firmu. Musíte řešit spoustu stejných výzev a zdolávat velmi podobné překážky. A musíte získat dostatek peněz na to, abyste mohli fungovat dál.

Tehdy jsem začal Člověka v tísni sledovat mnohem víc, protože tento přístup mi byl sympatický. Zjistil jsem spoustu věcí (dají se vyčíst třeba z výročních zpráv). Třeba to, že jeho příjem je velmi diverzifikovaný a nestojí jen na velkých sponzorech a jednotlivcích, kteří posílají malé částky. Najdete v něm vše od dotací a darů po vlastní produkty, které Člověk v tísni prodává.

Bohužel podle mojí zkušenosti drtivá většina neziskovek takto nepřemýšlí. Dokáže přijít na krásné věci, kterým by se mohly věnovat a ve kterých by mohly pomáhat. Nad financováním ale často přemýšlí až jako nad poslední nezbytností, která je spíše zdržuje. (Což se děje mimochodem i začínajícím podnikatelům – mají nápad na produkt, ale netuší, jak na něm vydělat.)

Minimum neziskovek hledá další zdroje příjmu vedle těch, kde jim peníze někdo daruje (sponzoři, malí dárci, dotace atd.). Přitom často mohou přijít na vlastní jednoduché produkty, které mohou prodávat a které podpoří jejich finanční stabilitu.

Ano, myslím si, že neziskovky by měly vydělávat peníze. Nepatřím mezi ty, kterým tato myšlenka zní ošklivě. Pokud chci, aby neziskovka fungovala dlouhodobě, mohla růst, zaplatit kvalitní lidi a investovat do své činnosti, potřebuji, aby byla alespoň z části nezávislá a aby fungovala, i když sponzorům dojdou peníze. Zkuste se tedy zamyslet, na čem můžete vydělávat peníze vy, jaké produkty můžete vytvořit, jak do toho můžete zapojit komunitu lidí kolem vás a zda některý z vašich sponzorů nemůže ty produkty vytvořit zadarmo. Mnoha neziskovkám se to povedlo, třeba se to povede i vám.

A nemusíte ani nic prodávat. Podívejte se třeba na ten zmíněný Klub přátel. Místo, aby mne Člověk v tísni prosil o jednorázovou finanční podporu tím, že jako většina neziskovek na svůj web napíše číslo účtu, nabídl mi hned možnost dlouhodobě přispívat formou trvalého příkazu. Takže tam jsem už pár let, odečítá se mi to samo a já o tom vím jen, když mi to řekne účetní. Nastavit si trvalý příkaz může každý u jakékoliv neziskovky, ale když jim tu možnost sami neukážete a „neprodáte“, tak to neudělají.

2. Nemyslí dlouhodobě

V podnikání jsem se naučil mnoho věcí. Jednou z těch nejdůležitějších je budování rezerv. Může se něco stát a já přijdu o důležitý zdroj příjmu. Může mi třeba odejít některý z partnerů nebo se může objevit nečekaná velká investice. V takovém případě na to chci být připravený a chci mít finanční polštář, do kterého mohu spadnout. A proto si jej tvořím.

Vedle toho se také snažím diverzifikovat své zdroje příjmu tak, aby jeden dokázal pokrýt ten druhý. To mi dodává určitou nezávislost, která je u mě ještě o to důležitější, protože buduji médium a nemohu být příliš závislý na jedné cizí firmě.

V neziskovkách jsem si ale všiml, že dopředu příliš nemyslí. Jednou z velmi povrchních a vlastně i hloupých myšlenek je filosofie řady z nich, kdy sponzorům garantují, že 100 % získaných peněz darují na dobré účely. Pokud taková neziskovka nemá vybudovaný jiný zdroj příjmu, ze kterého pokrývá práci svých zaměstnanců a tvoří z něj rezervy pro případ jakékoliv krize (sponzoři neziskovkám mohou odejít ze dne na den), stává se tak velmi zranitelnou, nestabilní a brzdí svůj rozvoj do budoucna.

Současně to vnímám jako nepochopení toho, co vlastně neziskovka nabízí. Podle mě nenabízí jen to, že udělá něco dobrého a vyčerpá na to finanční prostředky, ale nabízí především čas lidí, kteří mohou tyto příležitosti vyhledávat, mohou získávat prostředky na pomoc a jsou tam, kde je jiní potřebují. Službou neziskovky pro mě není spokojené dítě, kterému pomohla, ale tým lidí, který se postaral o dítě, které je teď spokojené, a bude se moct postarat o spoustu dalších dětí potom.

Jedna z neziskovek, které moc rád podporuji. Štěpána Kadlece z JsemTvůjNovýKamarád.cz (vpravo) jsem s sebou mohl přivést i na konferenci Mamafest, na které mu pořadatel Adam Ježek předal finanční dar.

Snažím se proto neziskovky motivovat k tomu, aby myslely více na sebe. Jako firma budu rád, když 100 % mého daru pomůže konkrétnímu dítěti. Ale v tu chvíli ty peníze mohu dát přímo jemu. Neziskovku podporuji proto, abych podpořil lidi za ní, kteří pomáhají mnohem více než jednomu dítěti a kteří budují něco dobrého. Když si koupím mobil, neplatím jen náklady na jeho výrobu, ale i čas, talent a know-how lidí, kteří ho pomohli stvořit. Byl bych rád, kdyby to pochopili i lidé z neziskovek a přemýšleli více dlouhodobě – nebáli se ocenit svůj čas, budovali si finanční zálohy, investovali do svého rozvoje a snažili se rozvíjet.

3. Konkurují si a nespolupracují

Není to tak dlouho, co jsem nadhodil myšlenku spojení dvou neziskovek. Obě se zaměřovaly na skoro stejnou cílovou skupinu a obě řešily ty samé problémy, které řeší snad všechny neziskovky na světě, a tedy nedostatek kvalitních lidí a nedostatek peněz. Reakce mě vlastně nepřekvapila – místo výhod takového propojení a vzájemných synergií se začalo hned diskutovat o tom, který z názvů by se upřednostnil a kdo by byl hlavní tváří. Myšlenka skončila dřív, než začala.

Je až s podivem, jak moc si mezi sebou neziskovky konkurují. Asi se to hodně lidem nebude líbit, ale řeknu to na rovinu a klidně mě ukamenujte v komentářích. Podle mě spousta lidí v neziskovkách, kteří se ohánějí tím, jak chtějí konat dobro a jak jim jde o co největší pomoc těm, na které se zaměřili, ve skutečnosti chce něco jiného. Chtějí být v záři reflektorů jako ti, co vybudovali neziskovku a jsou v tom nejlepší na světě. V tu chvíli jim ale nejde především o pomoc, jde jim o vlastní seberealizaci a o ego. To je v pořádku, jen je dobré si to uvědomit a neuvěřit vlastnímu marketingu.

Ve skutečnosti jsou podle mojí zkušenosti vzájemné spolupráci otevřeni mnohem více lidé z byznysu než lidé z neziskovek. V neziskovkách mezi nimi nacházím podstatně větší „emocionální“ bariéry, které ale omezují jejich potenciál. Mají málo peněz, pro sponzory jsou příliš malé, schází jim šikovní lidé a nemají dostatek času věnovat se všemu, ale stejně si navzájem nechtějí pomoct nebo se i spojit, aby toho dokázaly mnohem víc. Někdy je to dost smutné. Už jen představa, co za tu dobu mohly vymyslet a udělat ty dvě neziskovky, kterým jsem to navrhl, je opravdu pochmurmá.

Myšlenku konsolidace neziskovek jsme zmínili i v rozhovoru se zkušeným byznysmenem a filantropem Liborem Winklerem z RSJ, který pomáhá mnoha neziskovkám a sám přiznal, že těm malým nezávidí. V jejich spojení ale vidí příležitost, jak mohou podpořit svůj růst a zaujmout i více potenciálních sponzorů.

Když už by se ale neměly rovnou spojit, měly by více spolupracovat. Kdybych budoval vlastní neziskovku, pořádám minimálně nějaké mastermindové sešlosti, kde budeme sdílet své know-how a budeme si pomáhat. A že mi cizí neziskovka může vyfouknout sponzory? Sorry, ale to může i bez toho, a pokud to může dokázat tak snadno, pak není chyba u ní, ale u vás. Za kvalitu vašich vztahů si totiž ručíte sami.

4. Nebudují vztahy se sponzory

Strach z odchodu některého ze sponzorů je mezi neziskovkami velmi častý. Je to ten samý strach, kterým trpí firmy, že jim odejde některý z významných klientů. Sám jsem ho řešil také. Měl jsem období, kdy jsem se opravdu hodně bál toho, že mi odejdou někteří partneři a já přijdu o peníze. Tento strach mi bránil v investicích do vlastního rozvoje (raději jsem šetřil pro případ krize) a ve sdílení mého know-how pro pomoc ostatním, protože jsem se bál, že mi je někdo jiný vyfoukne.

Tehdy jsem se svým strachem svěřil jednomu z nejzkušenějších a pro mě nejinspirativnějších podnikatelů, které znám, Radku Majerovi. Odpověděl mi, že je to normální a že musím od prvního dne, kdy takového partnera, sponzora či klienta získám, dělat maximum pro to, aby neodešel.

Tahle myšlenka změnila mé vnímání vztahů nejen v byznysu. Začal jsem pracovat na tom, aby moji partneři byli mnohem více spokojeni a já jim doručoval co největší hodnotu. Dnes už tak běžně třeba inzerenti na MladýPodnikatel.cz nezískávají jen to, co si zaplatili, ale spoustu bonusů navíc. A začal jsem také investovat do nových zdrojů příjmu, které mi dávají jednak prostor pro další spolupráci s mými partnery, ale i pro navazování partnerství nových.

Člověk v tísni mi jako členovi Klubu přátel posílá e-maily a dopisy o tom, kde moje peníze pomáhají. Občas mi přijde video, ve kterém mi Šimon Pánek představuje novinky, a já mám radost, že posílám peníze někam, kde se to hýbe. Ve vlastním byznysu už se neptám jen na to, jak získat nového klienta, ale zda s ním chci spolupracovat dlouhodobě a jakou hodnotu mu mohu dodat. Zkuste podobně přemýšlet i vy a po vzoru Radka přemýšlet nad tím, co udělat pro to, aby váš sponzor neodešel a aby vás podporoval dál.

5. Myslí si, že podpořit je musí každý

Když jsem začínal neziskovkám pomáhat, myslel jsem si, že získávání finančních prostředků pro jejich práci bude mnohem jednodušší. Očekával jsem jasný úspěch při jednání s firmami, protože přeci projekt, který pomáhá lidem s rakovinou, musí chtít podpořit každý. Jenomže, ono ne.

Na světě je dnes miliarda neziskovek a každá dělá něco, co je důležité. Ani o jedné nemůžete říct, že dělá je zbytečná a že se ji nevyplatí podpořit. Rád oceňuji i malé neziskovky myslící na nějaký problém týkající se jen pár lidí, na který ostatní zapomínají. Pak jsou tu ale i další místa, kde můžete pomoct a kde chybí peníze, třeba malá divadla, kulturní památky a další.

Přesto jsou lidé z neziskovek mnohdy až příliš přesvědčeni o tom, že je přeci musí chtít podpořit každý. Že o nich stačí říct na sociálních sítích a lidé se budou moci přetrhnout, aby jim poslali své životní úspory. Nebo že bude stačit říct někde svůj dojemný příběh a firmy se budou chtít stát jejich sponzorem. Tak snadné to bohužel není.

Podpořit můžeme kohokoliv. Každý den někdo někde žádá o peníze a my jich nemáme zase tolik, abychom podpořili všechny. Musíme vybírat, a tak vybíráme podobně jako v obchodech ani ne tak na základě racionálních úvah jako spíš na základě emocí.

Neziskovka podle mě musí nabídnout něco víc. Může to být přístup ke sponzorům, výrazná osobnost v jejím čele, nějaká zajímavá inovace, nápaditý marketing či cokoliv dalšího. Potřebuje se odlišit a pro každou neziskovku to znamená něco jiného. Pomáhat nestačí. Bohužel. Ale stejně tak v byznysu nestačí jen prodávat a mít super produkty. Je toho zapotřebí mnohem víc a začíná to designem webu a končí to přístupem k zákazníkům. Počítá se celý produkt a celá služba. A stejné je to i v neziskovkách.

6. Neudržují si kvalitní lidi

Tento názor bude možná dost nepopulární, ale přijde mi jako řešení mnoha problémů, které neziskovky trápí. Kdybych já dnes budoval vlastní neziskovku, pokusím se obklopit zkušenými lidmi z byznysu a marketingu a možná i z dalších oborů, které pro mou činnost budou zásadní. Dám jim klidně místo v rozhodovacích orgánech neziskovky, přizvu je do vedení. Pokusím se s nimi navázat co nejužší vztah a trochu (ne zcela) potlačit své osobní sympatie a antipatie a zůstanu s nimi i tehdy, kdy spolu nebudeme stoprocentně souhlasit.

Ve firmách se to už děje. Zkušení lídři se obklopují lidmi, kteří jsou lepší než oni. Firmy si stále více cení zaměstnanců s přesahem mezi obory. Dávají lidem prostor, aby se projevili a aby byli autentičtí a přicházeli s vlastními nápady. Tyto firmy přitahují další lidi a vytváří kulturu, která podporuje jejich růst. Skvěle o tom mluví Petr Skondrojanis z COCUMA.cz v našich rozhovorech.

Překvapuje mne, jak málo to dělají neziskovky. S lidmi z byznysu se setkávají překvapivě často, a to prostřednictvím jednání se sponzory a na různých eventech. Jen zřídka ale přemýšlí nad tím, jak to udělat, aby jim ten zkušený člověk věnoval mnohem více času a aby se stal jejich součástí. On pak nemá v podstatě žádnou motivaci toho pro ně dělat víc a řeší je spíše po práci, když se mu samy připomenou.

Přitom taková nabídka na účast ve správní radě nebo v nějakém „boardu těch hlavních“ (mohou to být patroni, hlavní partneři, cokoliv) člověka zaujme a může to jeho motivaci podpořit.

A i kdyby to žádnou funkci nezahrnovalo, měly by neziskovky nad větším zapojením klíčových lidí přemýšlet. Lidé jsou základem jakékoliv organizace bez ohledu na to, co dělá. Příchod zkušených lidí z byznysu může neziskovce dodat spoustu velmi cenného know-how, mnoho kontaktů a nápadů, které by samy nedostaly. Existuje navíc řada lidí, kteří rádi někde pomohou a pro které posílání peněz na účet není uspokojující. Dejte jim příležitost a umožněte jim vaši práci rozvíjet.

Tuhle neziskovku mám moc rád a baví mě lidé, kteří pro ni pracují. Jmenuje se Nadání a dovednosti a pomáhá dětem ze znevýhodněného prostředí.

Mimochodem, i já stále hledám neziskovku, do které se zapojím opravdu naplno. Musím v ní cítit potenciál a chuť se rozvíjet, musí být podobná mé filosofii a musí mě bavit spolupráce s lidmi, kteří ji vytváří. A také bych si přál, aby v ní byl co největší průnik s mojí prací, protože díky tomu jí dokáži pomoct ještě víc. Pokud to cítíte jako já, klidně mi napište.

Uvědomte si, že se stanete takovými lidmi, kterými se obklopíte. Pokud ve vaší organizaci budete ten nejlepší a nejchytřejší a obklopíte se jen pomocníky a dobrovolníky, jednoduše nevyrostete. Jako člověk, ani jako neziskovka. Lidí je kolem nás hodně a je na vás, zda je dokážete zaujmout a zda se jimi obklopíte.

7. Podceňují sebevzdělávání a priority

Rád na moje off-line akce umožňuji bezplatný přístup neziskovkám. Vždy se zájmem sleduji, jak konkrétně ho využijí a co na akcích dělají. Mají možnost potkat desítky zkušených byznysmenů a promluvit si s nimi o čemkoliv. Minimum z nich udělá to, co bych udělá já na jejich místě:

  1. Dopředu se mi nesvěří se svými aktuálními problémy a nepožádají mě, abych je na akci seznámil s konkrétními lidmi, kteří jim s nimi pomohou.
  2. Nezeptají se, zda mohou na místě nechat svůj letáček nebo se jakkoliv všem účastníkům odprezentovat.
  3. Při akci se neptají. Většinou mlčí a nechávají byznysmeny, aby diskutovali sami. Přitom se mohou zeptat na řadu věcí, které řeší i lidé ve firmách.
  4. Když už se zeptají, řeší banality. Třeba to, jak by měl vypadat příspěvek na Instagramu. Nezaměřují se na důležité věci.

Vážím si lidí, kteří se sebevzdělávají. Když vidím člověka z neziskovky (nebo podnikatele, kohokoliv), který chodí na kurzy a školení, líbí se mi to. Je důležité si udržovat přehled a rozšiřovat si svoje znalosti napříč obory, které neziskovka či firma řeší. Na druhou stranu je ale nutné znát i svoje priority.

Kdybych měl vlastní neziskovku, chtěl bych na podobných akcích pro podnikatele být co nejvíc. Navazoval bych s nimi vztahy a rozhodně bych nemlčel. Naopak bych se ptal hodně, ale ne na to, jak napsat příspěvek na Instagram, ale třeba na to, co mám sakra udělat pro to, aby mě firmy, jako jsou ty jejich, finančně podpořily. Podle čeho se rozhodují? Co je zaujme? Co jim mám přinést, aby souhlasily s tím, že mi dají peníze?

Zajímal bych se o to nejdůležitější, co ovlivňuje úspěch mojí neziskovky. Ne o banality, které si mohu přečíst na internetu a které si mohu snadno vyzkoušet sám. Myslím si, že jako šéf vlastní neziskovky bych řešil především tři témata – peníze (jak je získat a jak s nimi naložit), lidi (jak je přitáhnout, udržet a motivovat) a moji službu (jak s penězi naložit co nejefektivněji). Ty bych řešil na prvním místě.

Přístup ke zkušenějším lidem. To je to, co bych se snažil získat bez ohledu na to, zda buduji firmu nebo neziskovku. Fotka je z E-shop Klubu, který jsem pořádal v Trenýrkárně. | Autor: Jirka Chomát

A ještě jedna věc… Jako člověk, který svými videi, podcasty, články a akcemi ročně vzdělává stovky tisíc lidí, si trochu podřezávám větev, ale nebojím se přiznat, že sám nejvíce jsem se nejvíce nenaučil koukáním, posloucháním nebo čtením, ale vlastní praxí a nasloucháním těm správným lidem.

8. Neplánují cíle

Vlastně ani nevím, proč jsem tento bod nenapsal mnohem výš. Je totiž důležitý. Překvapilo mě, jak málo neziskovek si definuje nějaké konkrétní cíle. Nedokáží mi potom odpovědět na poměrně základní otázky – kolika lidem chtějí pomoct, kolik peněz chtějí vybrat, kolik chtějí mít partnerů, kolik pro ně má pracovat lidí a co vlastně chtějí vybudovat.

Většina neziskovek netuší. Jenomže potom budují něco, co ani sami nedokáží popsat. Osobně také nejsem ten typ podnikatele, který se řídí přesným byznys plánem a má detailně popsané všechny své cíle. Podnikání je pro mě víc než jen naplňování tabulek čísly a vím, že se toho v životě hodně mění a objevují se nové příležitosti, ale nějaké cíle mám. Pomáhají mi totiž stanovit si vlastní očekávání, určit si priority a pracovat na správných věcech.

Podobně by si cíle měly stanovit i neziskovky. Pomůže jim to nejen při vlastním řízení, ale mj. i při jednání se sponzory, kterým hned budou moci ukázat, co vlastně chtějí vybudovat a k čemu tak sponzor svými penězi přispívá. A to může být něco, čím se odliší od spousty dalších neziskovek usilujících o stejného sponzora.

9. Neřeší design svých služeb

Často se dává za příklad Apple. To, jak vypadají jeho produkty, kolik vteřin trvá otevření jeho krabice a jaký servis můžete očekávat od lidí v jeho prodejnách. Celková zkušenost člověka se značkou není jen o tom, jak se vám používá iPhone, ale o tom všem, co jste zažili od prvního momentu po ten poslední. To je design služeb, vyvolává emoce, vytváří vztah a prodává.

Řeší to hodně firem, neziskovky na to kašlou. Podle mě by neměly. I neziskovka se může odlišit designem svých služeb. Může si všímat všech těch malých detailů, které dohromady tvoří celek. Může to být zpracování balení hraček pro děti do dětských domovů, díky kterému si vás ty dětské domovy zapamatují. Může to být způsob jednání se sponzory, jejich informování o vašem rozvoji a poděkování za jejich podporu, o kterém budou mluvit na svých poradách.

Může to být cokoliv, co vytvoří jiný dojem, než jaký vytvoří všichni ostatní. Může se to zdát jako maličkosti, ale já si už vůbec nevzpomenu, co jsem si naposledy koupil u Alzy a zda jsem s tím produktem byl spokojený (tuším, že ne), a přesto u ní nakoupím příště znovu, protože se mi na jejím webu dobře vybírá, vím, že je spolehlivá, mám rád její služby a baví mě lidi, kteří pro ni pracují.

Není to ani otázka peněz. Může to celé znamenat to, že na narozky zavoláte CEO firmy, která vás podporuje, a popřejete mu všechno nejlepší (= jeden zápis ve vašem kalendáři). Může to znamenat, že ty fotky, které pořizujete při předávání hraček v dětských domovech, nějak zpracujete a pošlete je tomu dětskému domovu, ať si je mohou vylepit na nástěnku, mají z nich radost a vždycky, když kolem nich projdou, si na vás vzpomenou. Může to být cokoliv. Cokoliv navíc.

10. Nevěnují se tomu naplno

MladýPodnikatel.cz je dnes největší český zdroj inspirace a know-how pro podnikatele. Obsahuje stovky videorozhovorů, podcastů a článků a pořádá ročně desítky konferencí. Na začátku tomu tak ale nebylo. Věnoval jsem mu jen část svého času, protože jsem se věnoval budování jiné firmy. V moment, kdy jsem to změnil a zaměřil na něj veškerou svou pozornost, výrazně vzrostly aktivity MladýPodnikatel.cz, zvýšila se jeho návštěvnost, kvalita obsahu, ale samozřejmě i jeho obchodní výsledky.

Největší chybou neziskovek je to, že se jim jejich tvůrci často nevěnují naplno. Mají pro to dobrý důvod – nemají peníze, kterými by se uživily. Jenomže oni po práci nemají ani čas přemýšlet nad tím, jak je získat. Mají tak málo času na to, aby jejich neziskovka pomohla alespoň někomu, že prostě nedokáží hledat všechny ty příležitosti na získání peněz, díky kterým by vyrostli. Nevidí toho spoustu – potenciál v lidech ve svém okolí, prostor pro inovace svých služeb, jednoduché cesty, jak se zpropagovat, a mnoho dalšího. Nemají na to čas.

Pro mě ten čas byl zásadní. Jakmile jsem si jej udělal, spatřil jsem příležitostí mnohem více a mohl jsem pracovat na věcech, které přinesly velký užitek. Kdybych to tehdy neudělal, byl by MladýPodnikatel.cz dnes stále malinký projekt a nikoho by nezajímal.

Ačkoliv si nesmírně vážím lidí, kteří budují neziskovky a pomáhají dobrým věcem, občas se jim nebráním dát radu, která nebývá zrovna populární.

Vykašlete se na to.

Pokud chcete podnikat, vybudujte firmu a jakmile budete mít více času a prostředků, pusťte se naplno do dobročinnosti. Nebudete první na světě, kdo to tak udělal (a spousta miliardářů mi tento postup i doporučila).

Pokud chcete být zaměstnaní, buďte. Je na vás, abyste věděli, co vás k tomu motivuje a v čem vás to v životě posouvá. Možná ale mnohem více dobra uděláte, když se přidáte k nějaké již existující neziskovce a budete po práci pomáhat rozvíjet něco, co má mnohem větší potenciál než projekt, kterému se můžete věnovat sotva pár hodin týdně. Každý nemůže mít svou neziskovku a společně toho možná dosáhnete mnohem víc.

A pokud to myslíte opravdu vážně a chcete vybudovat nejlepší neziskovku v Česku, pak seberte odvahu a najděte způsob, jak se do toho pustit naplno. Tohle řeší spousta lidí v byznysu, kteří začínají a bojí se, co se stane, když dají výpověď v práci a vplují do neznámých vod podnikání plných nejistoty a nečekaných překážek. Dokud ale neopustí svůj přístav, nikam nedoplují.

Jeden z dobročinných projektů, který dělám. Jmenuje Studenti versus a společně s ČTK na něm pořádáme debaty se zkušenými novináři pro studenty. Na fotce jsem s Martinem Veselovským z DVTV. | Autor fotky: Braveshow TV

Svět potřebuje lidi, jako jste vy. Potřebuje ty, co chodí na místa, na kterých podnikatelé nikdy nebyli, a co si pokládají otázky, které nás ostatní nenapadnou.

Budovat neziskovku je zatraceně těžké a v mnoha směrech budete bojovat s větrnými mlýny. Jenomže to zažívají i podnikatelé při budování firem, kteří podobně jako vy řeší nedostatek peněz, lidí a času na to všechno, co potřebují zvládnout.

Nejste v tom sami. V historii nikdy nebylo kolem neziskovek tolik dostupného know-how jako dnes. Internet je plný článků o budování firem, ve kterých můžete najít inspiraci i vy. Kontaktovat můžete podnikatele, manažery, marketéry a další osobnosti přes sociální sítě nebo prostým vygooglením jejich e-mailu. Požádat je nemusíte jen o peníze, ale i o dobrou radu či kontakt.

Inspirovat se můžete v tom, jak dnes firmy budují vztah se svými zákazníky (= jak si udržet vaše podporovatele), jak se startupy snaží zaujmout investory (= jak získat velké sponzory), jak přemýšlí nad hiringem nových lidí (= jak k vám přivést kvalitní lidi), jak podnikatelé řeší svou osobní efektivitu (= na co se máte zaměřit vy jako „CEO“ neziskovky) a v mnohém dalším. Jen u mě na webu najdete stovky bezplatných videorozhovorů, z nichž v každém objevíte nějakou myšlenku, která vás posune.

Pokud nerostete, pokud se neposouváte k naplnění vaší vize a pokud se vám v něčem nedaří, nebojte se udělat změnu. Nechte si poradit od zkušenějších lidí, neváhejte je oslovit a hýčkejte si je. Podle mojí zkušenosti plýtváte už tak omezeným kapitálem kvalitních lidí. Děláte to nevědomky, protože často nevidíte potenciál a příležitosti, jež vám vztah se správnými lidmi přináší. Pamatujte tedy, že u jedné rady, jedné finanční injekce ani u jednoho sdílení na Facebooku to skončit nemusí.

Dennodenně spolupracuji s lidmi, od kterých jsem na začátku neočekával vůbec nic. Mezi moje největší partnery patří lidé, u kterých jsem si myslel, že nemají dostatek peněz. Pomáhám rozjet firmy studentům, které jsem potkal na nějaké přednášce a u kterých jsem si myslel, že mě vůbec ničím neobohatí, dokud jsem jim nezačal naslouchat. A dostal jsem spoustu cenných rad od miliardářů, milionářů a TOP manažerů jenom proto, že jsem se nebál zeptat.

Tyto příležitost bych neobjevil, kdybych si na ně nenašel čas. Můžete tomu říkat štěstí, štěstěna, náhoda či cokoliv dalšího, ale mně se to nestalo, já na tom tvrdě makal na úkor jiných věcí. A objevil jsem tak myšlenky, které bych jinak neviděl.

Fandím vám a moc rád vám bezplatně pomohu. Ačkoliv nemám neziskovku, je moje práce postavená na podporování lidí, kterým pomáhám splnit si své sny. Pokud ucítíte, že mohu pomoct i vám, neváhejte mi napsat.

Díky, že jste dočetli až sem, a díky za to, co děláte.

Jste pro mě velkou inspirací.

Tip: Přečtěte si článek o tom, jak jsme s jednou neziskovkou ovládli Václavák

30. 3. 2019

Komentáře čtenářů:

Co na můj článek říkáte vy?