Jiří Rostecký Blog mladého podnikatele

4 tipy pro programátory, jak získat konkurenční výhodu

23. 2. 2016

muz-pocitac-usmev-blog

Nemyslím si, že programátor musí být hloupý. Proto nikdy neomlouvám jeho chyby tím, že je programátor. Mnozí to tak dělají. Když programátor udělá nějakou chybu, špatně komunikuje nebo zkrátka něco pokazí, řeknou, že to nevadí. Je to přeci programátor.

Podle mě je to špatný přístup. Myslím si, že programátoři, zejména ti na volné noze, by stejně jako ostatní podnikatelé měli řešit a zlepšovat svůj styl práce, přístup k zákazníkovi, organizaci projektů, ale třeba i osobní marketing. A právě proto se nikdy nespokojím s omluvou, že „to je jenom programátor“, protože takovou větou z něj dělám při nejmenším blbce.

V uplynulých třech letech jsem vyzkoušel služby desítek programátorů. Většina z nich pracovala s WordPressem a byla na volné noze. Někteří si jen přivydělávali vedle nějaké jiné práce. Tak i tak nabízeli službu svým klientům. Přesto ale vedle desítek textařů, grafiků, překladatelů, marketérů a dalších, s nimiž jsem také spolupracoval či spolupracuji, selhávali zcela nejvíce v poměrně základních věcech, které by jako podnikatelé – freelanceři měli mít zmáknuté.

Co to znamená?

No přeci dobrou zprávu! A to pro všechny další programátory na volné noze, kteří chtějí najít svoji konkurenční výhodu a třeba si i sáhnout na větší, zajímavější a dlouhodobější klienty.

V tomto článku zkusím popsat několik věcí, které mi při spolupráci s programátory nejvíce chyběly. Je smutné, že si většina šikovných programátorů na volné noze najde tolik zakázek, že nemá aktuálně potřebu přijímat nové, a tudíž nemá ani důvod řešit svůj prozákaznický přístup, budování svého brandu (mimochodem, o brandingu programátorů jsme se bavili v tomto videu) a nějaké trvalejší hodnoty, než jakými je přístup „tady a teď“.

Přesto ale věřím v to, že existuje mnoho lidí, kteří chtějí svoje služby nabízet lépe. Že chtějí kromě meritu věci – programování / kódování / technického dozoru apod. – klientům nabídnout i dobrý zákaznický zážitek. A že sami chtějí mít radost z vlastního růstu.

Protože ty programátory, s nimiž jsem spolupracoval a kteří kvalitu svých služeb příliš neřešili, spojuje ještě jedna věc. Za ty roky se nikam neposunuli a většina z nich dělá od nevidím do nevidím proto, aby poplatili svoje složenky.

Tip 1: Stanovujte pravidla

První tip má za cíl jediné – předcházet problémům. Podle mě je strašně důležité na začátku jakékoliv spolupráce stanovit její pravidla. Vyjasnit si, jak bude probíhat komunikace, jak se bude realizovat celý projekt, jak má vypadat zadání ze strany klienta, kolik času bude mít na připomínkování výsledné práce, jak má svoje připomínky zpracovat, do kdy je programátor opraví apod.


Zkrátka určit pravidla pro obě strany, které vnesou řád do celé spolupráce. Předejít co největšímu množství nedorozumění, neshod a diskuzí nad tím, kdy co bude a jak to má vypadat. Umět si říct, jaký styl spolupráce mi vyhovuje nejvíc, co všechno potřebuji zohlednit v tom, aby spolupráce probíhala co nejlépe, a čemu se naopak vyhnout.

To vše jde napsat na jeden papír. Navzájem si ho odsouhlasit na začátku spolupráce a pravidla dodržovat. Je škoda, že to dělá tak málo programátorů. A je škoda, že to po nich tak málo klientů vyžaduje.

Co si předem vyjasnit:

  • Jak má vypadat zadání práce od klienta?
  • Jak se určuje cena za odvedenou práci?
  • Jak se určují deadliny a co se děje v případě jejich nedodržení?
  • Jak se mění zadání práce, jak to ovlivňuje cenu a termín dodání?
  • Jak probíhá připomínkování práce klientem?
  • Jak má probíhat komunikace mezi klientem a programátorem (styl konverzace, obsáhlost, rychlost odpovědí obou stran apod.)?
  • Jak je programátorovi vyplácena odměna za odvedenou práci?
  • Jak lze oběma stranám práci co nejvíce usnadnit a zefektivnit?

Tip 2: Mluvte srozumitelně

Problém mnoha programátorů je ve srozumitelnosti jejich komunikace. Klienti většinou bývají laici. Nerozumí odborným termínům. Vedle toho ale nemusí chápat veškeré souvislosti a programátorem podaná informace jim nemusí předat přesně to sdělení, které programátor zamýšlel.

Výsledkem jsou nedorozumění. Programátor něco napsal, přišlo mu to logické a pochopitelné. Klient to ale nepochopil. Nebo to pochopil špatně a nepoznal všechny důsledky.

Řešení je snadné. Vysvětlovat. Dávat příklady. Umět danou věc podat co nejsrozumitelněji tak, aby ji pochopil i naprostý laik. Raději toho napsat či říct více, než to potom zdlouhavě doplňovat, dovysvětlovat apod.

8 pravidel, jak na srozumitelnější komunikaci programátora

  1. Pište důsledky. Pokud se něco má udělat, napište, co se stane. Co to má za následek. Co to vlastně znamená.
  2. Pište polopaticky. Snažte se psát jednoduše tak, aby to pochopila i vaše babička.
  3. Dávejte příklady. Pomozte si něčím praktickým. Vysvětlete to na nějaké typické, podobné, názorné situaci.
  4. Nepište dlouze. Snažte se být struční. Trochu si to protiřečí s předešlými tipy, ale čím více informacemi najednou klienta zahrnete, tím pravděpodobně něco přehlédne, nepochopí atd.
  5. Šetřete odbornostmi. Vyhněte se pro laika nepochopitelných vět a frází. Ty si nechte do nějaké dokumentace. Předně to ale vysvětlete normálně, lidsky.
  6. Ověřujte. Nebojte se u důležitých věcí položit kontrolní otázku. Zodpovězení bere klientovi čas, zároveň mu ho ale šetří předcházením řešení problému v budoucnu.
  7. Držte komunikaci na jednom místě. Nemějte 20 vláken v e-mailu. Držte to pohromadě. Nebo využijte nějaké aplikace, třeba Basecampu.
  8. Volejte. Pokud klient něco nechápe, vezměte telefon a zkuste mu to vysvětlit. Většinou je to lepší a rychlejší než vypisování několika e-mailů.

Tip 3: Nezdržujte

Další tip se týká problému, který mne na spolupráci s programátory otravoval nejvíc. Osobně nemám čas na to, abych řešil technické věci. Není to dobře, já vím. Ale řeším spoustu jiných věcí a většinou na programátory jen valím to, co je potřeba udělat, předělat, opravit apod. A jak to asi znáte, většinou to spěchá, protože už včera byly Vánoce a my stále nedostali dárky.

Kolikrát mne ale až zarazí, s jakými problémy programátoři vyrukují. Často mají tendenci vše komplikovat. K malé úpravě na webu pošlou 20 dotazů a 1 názor, proč jim to celé vlastně přijde zbytečné. To je sice super, jenomže práce kvůli tomu stojí. Zvláště, když nejste celý den u počítače a až večer se dozvíte, že na vás čeká těch 20 dotazů. Mezi tím ale už mohl být hotový alespoň základ.

Já třeba v posledních týdnech řešil zrychlení webu Mladého podnikatele (schválně otestujte). Vyhodil jsem na tom několik programátorů. Všichni mi psali, jak je vlastně celý web špatný, že to je WordPress, který takovou návštěvnost nezvládá, a jak je to celé na prd. Nikdo z nich mi za celou dobu nenavrhl konkrétní řešení, které bychom bez ohledu na náročnost (časovou i finanční) mohli zrealizovat.

A to je přesně to, o čem mluvím. Desítky e-mailů, které jen konstatují problém, nás k řešení neposunou. K němu nás posune diskuze o tom, jaké uděláme další kroky. Co v situaci, v jaké se necházíme, lze udělat. Co je nejrychlejší řešení. Co se bude táhnout. Co si to vyžádá. Jaká jsou rizika…

Do těch pravidel, o kterých jsem psal na začátku, už dávám jedno navíc – nehejtovat, navrhovat. Pokud programátor někde vidí problém (já jako laik ho nevidím), musí mi o něm říct, popsat mi důsledky a navrhnout, jak jej vyřešíme. Já ani on nemáme čas na to, si o tom jen povídat. Proto ten problém musíme řešit. Teď hned.

Jak nezdržovat?

Jednoduše. Než pošlete další e-mail, zeptejte se sami sebe, zda celou věc někam posouvá. Pokud nikoliv, nemusíte ho ani posílat, protože je zbytečný. Snažte se proto v každém e-mailu řešení dané věci dostat dál. Můžete si také pomoct tím, že na konec e-mailu v bodech shrnete, co jsou další kroky – např. co je potřeba dodat, vyjasnit, udělat apod. Tím celou komunikaci také zásadně zpřehledníte.

Tip 4: Myslete dlouhodobě

Když se ohlédnu zpátky, vzpomenu si na několik programátorů, kterým říkám ulítle – kluci na jednu noc. Jsou to ti programátoři, kteří nemysleli dlouhodobě. Znám takhle programátora, který se svou neschopností brát telefon a neustálým slibováním, že se zlepší, připravil o desítky tisíc za práci, která se v brzké době měla zrealizovat.

A naopak znám programátory, co neřeší jenom to, co je teď. Dívají se i do budoucna. Takoví programátoři mají většinou 2 společné znaky. Jednak jsou spokojenější, protože disponují dlouhodobými kontrakty a stabilním přísunem nové práce. Nemusí tak domlouvat základní pravidla a podmínky jako při nové spolupráci. A jednak mají také spokojenější klienty, kteří ví, že se na ně mohou spolehnout.

O čem to je? O všem, co jsem psal výše. O pravidlech, která dodržují obě strany. O schopnosti tato pravidla doplňovat, aktualizovat a předcházet tak novým konfliktům. O schopnosti konflikty a nedorozumění, která se naskynou, otevřeně řešit. Nemlčet. Hledat kompromisy. O schopnosti být srozumitelný, konkrétní a pro klienta dobře čitelný.

A je to také o vlastní proaktivitě. O tom, že sami klientovi řeknete, co je potřeba udělat nebo co by se mohlo hodit. O tendenci zefektivňovat spolupráci a přinášet sobě i klientovi lepší výsledky. V neposlední řadě je to ale i o tom, umět se domluvit a nevidět ve spolupráci jenom a pouze peníze, ale třeba i něco dalšího.

Všechna vina na jednu hlavu

Jak jsem psal v úvodu článku. Nemyslím si, že programátoři jsou hloupí. Naopak upřímně obdivuji jejich práci, kterou bych sám dělat nezvládal. Proto také neříkám, že chyba je jenom na jejich straně.

Úplně poslední tip programátorovi může přinést více času, jeho efektivnější využití a klidnější spánek. Je jím schopnost řídit vlastního klienta. Protože když nabízíte nějakou službu, nejste „pod klientem“, pokud se tam sami nepostavíte. Místo toho ale můžete být vedle něj, stát se rovnocenným partnerem. A tudíž můžete i nahlas říct, co se vám nelíbí. Co byste změnili. Kde vidíte největší slabiny vzájemné spolupráce a proč v ní nechcete takto pokračovat.

Možná vás klient nebude chtít vyslechnout. Možná to udělá, ale stejně vás nebude slyšet. Tak i tak můžete něco udělat. Přesto ale vidím spoustu programátorů, kteří v sobě drží nespokojenost či nějaké trápení, ale nikdy jej neřeknou nahlas. To spíš neodpoví na další e-mail, zmizí nebo pošlou výpověď.

A přitom stačilo tak málo – říct to. Spolupráce mohla pokračovat a obě strany by byly opět spokojené.

To byly tipy, které dnes doporučuji všem začínajícím programátorům. Jakmile se je totiž někdo naučí dodržovat, pravděpodobně bude mít skvělé, dlouhodobé a spokojené klienty. A ti jsou podle mě tou největší konkurenční výhodou. Zde si můžete přečíst, jak poptat takového WordPress programátora.

23. 2. 2016

Komentáře čtenářů:

Co na můj článek říkáte vy?

To nejlepší z mé tvorby na jednom místě:

Zákulisí mých projektů ◦ Zajímavá čísla e-commerce ◦ Unikátní obsah